Ze sedlové brašny jsem vytáhl skladnou vojenskou vysílačku. Připojil jsem větší anténu azastrčil sluchátko do ucha. Nechtěl jsem probudit šípkovou Růženku. Ne že bych byl tak ohleduplný, ale nepotřeboval jsem, aby věděl, co všechno mám usebe za vybavení.
Projížděl jsem frekvence. Všude bylo mrtvo, až na tři kódované kanály. Trvalo by věčnost, než bych je rozlousknul svýpočetním výkonem asoftwarem, které jsem měl kdispozici. Zázrak, že jsem je vtéhle úžlabině vůbec chytil.
Apak, když už jsem celou akci začal považovat za úplné fiasko, se mi vuchu ozval hlas. Hodně uchrčená deathmetalová verze Ledového království dva. Nevěřil bych, že mi něco takového může udělat radost. Fascinovaně jsem poslouchal adíval se při tom na hvězdy. Nakonec se ztoho může vyklubat fajn noc. * * *
Písnička skončila aozval se jiný hlas. Možná trochu ochraptělý, ale jinak vpohodě poslouchatelný baryton.
„Po téhle nostalgické pecce se vám opět hlásí váš dýdžej Džejtý zrádia Pustina. Doufám, milí posluchači, že se vám daří líp než mně. Docházejí mi totiž zásoby lihovin. Ono vůbec poslední dobou hapruje zásobování. Jestli to nemá něco společného stím, že se nám tu objevila nová škodná. Aspoň tak jsem to slyšel.
Avěřte mi, že tyhle krysy byste potkat nechtěli. Jsou velký jak kráva, mají holý hlavy, kanady anepatří knašemu známému
gangu Skinheadů. Ti jsou proti nim milí kluci. Jo, taky prý mají žlutozelenou kůži.
Každopádně jsou tihle noví nájezdníci pěkně nebezpečný
zmrdi. Jestli na ně narazíte, zdrhejte, jako byste měli za patama celý peklo. Na tyhle zrůdy stopro nestačíte. Možná by proti nim měli šanci Ačeráci. Takže ať už si onich myslíte cokoliv, můžete být rádi, jestli jste poblíž jejich konkláve. Čekají nás zlý časy. Ateď něco na zlepšení nálady. Je tu naše stará známá skupina Krkator. Všichni dobře víme, očem hrajou azpívají. Avšichni to milujeme. Takže se připravte na zbrusu novej singl Ležák zmárnice .“
Tenhle song byl na hodnost přinejmenším kontradmirála hvězdné pěchoty. Jestli tohle mělo představovat vrchol současné hudební tvorby, byli jsme na tom mnohem hůř, než jsem si myslel. Překonal jsem se aaž do rána jsem čekal, jestli se nedozvím ještě nějakou zajímavou informaci.
Špatná zpráva – kromě novinek odýdžejově zažívání, potížích serekcí aženskými obecně jsem se nic zajímavého nedozvěděl.
Dobrá zpráva – hudební kvalita hraných songů se podstatně zvedla. * * *
Když začalo svítat, měl jsem sto chutí probudit Kchárla osvědčeným lehkým šťouchnutím špičkou boty do zad, ale nakonec jsem ho nechal spát. Ještě bych mu ukopl ledvinu.
Oprášil jsem matné vzpomínky na horolezecký výcvik avyškrábal se ze strže na vrchol kopce. Dalekohled jsem vzal ssebou, takže jsem se mohl pořádně rozhlédnout. Krajina, která nás čekala, oplývala vším možným, jen ne přehledností. Hory jsme sice nechali víceméně za sebou, ale stejně se trasa před námi skládala hlavně zkopců aúdolí. Budeme se tím muset nějak promotat.
Nevěřil jsem, že by Kchárlova plečka, kterou vydával za použitelný dopravní prostředek, vyšplhala na kterýkoliv ze strmějších kopců. Atěch byla většina.
Nedaleko před místem, kde jsem odhadoval, že by se mohlo rozkládat Ústí nad Labem, to bylo ještě horší. Krajina se tam měnila vregulérní pahorkatinu. Bude to dlouhý den.
Schoval jsem dalekohled apohlédl dolů ze srázu knašemu táboru. Střízlivě jsem hodnotil své šance. Jestli zkusím slézt, tak se akorát přizabiju. Dolů se vždycky leze hůř.
To už bych mohl rovnou skočit. Asi bych si nijak zvlášť neublížil. Nic, co by se rychle nezahojilo. Nejspíš. Na druhou stranu bych se mohl blbě trefit aseškrabávat si zbytky Kchárla zpodrážek se mi taky nechtělo.
Nakonec jsem vduchu připustil, že na takové vylomeniny jsem už přece jen trochu starý, slezl jsem ze svahu na příhodnějším místě ado strže se vrátil oklikou.
Po cestě jsem se natolik zabral do přemýšlení otom, kam chodím na tak hovadské nápady jako šplhat po skalách, že jsem se málem přerazil onatažený drát, na který jsem úplně zapomněl. * * *
Kchárl pořád vychrupával. Hmm, stále stejné dilema. Nechal jsem ho dál chrnět. Třeba se vyspí ze svých starostí. Já se zatím věnoval kontrole zbraní avybavení. Pistole šlapala jako hodinky. Zběžně jsem zkontroloval ostří nožů. Ten, který jsem použil při demaskování svého současného společníka, jsem lehce přebrousil.
Meč jsem vytáhl jenom ze zvyku. Byl znatolik odolné oceli, že se dal brousit pouze speciálním laserem. Měl jsem ho vTrezo100