Mezi nimi nemohl chybět nejvyšší hofmistr baron Nopcsa, císařovnina předčitatelka a největší přítelkyně Ida Ferenczyová ani nová dvorní dáma Marie Festeticsová, která všechny zážitky s císařovnou pečlivě zazname návala do svého deníku. Ve vile Atzwang nedaleko Rottensteinu pobývala tou dobou opět i Sisina nejmladší sestra Žofie, vévodkyně z Alençonu, jež byla podruhé těhotná.
Brzy po příjezdu 28. října 1871 napsala Sisi svému muži: „Včera bylo velmi krásně, tak jsem si vyjela ve 12, poté, co jsem uložila Valerii do postele, přes Schennu do Verdins […]. Jelikož tam nikdo nebyl, sesedla jsem, přivázala koně a posadila se na lavičku na slunci, kde jsme s Sha dowem (pes, pozn. autorky) konzumovali maso a chleba, které jsem měla připnuté na sedle. Pak přišla hospodyně, donesla míchanici z vajec a velmi dobré víno. Zatímco jsem jedla, vyprávěla mi podrobně, že její malá hol čička, která tam také byla, má pupeční kýlu […]. Svého bratra Ti pošle k audienci, protože má hodně dluhů.“ (ROHRER, 2008, s. 58)
Pěšky chodívala Sisi k zámku Trauttmansdorff, na koni jezdila do Mar lingu a do Lany.
Tento císařovnin pobyt se nesl ve znamení neustálých odjezdů a pří jezdů. Dne 5. prosince 1871 musela odcestovat do Vídně. Tříletou Marii Vale rii zanechala v Meranu. Cestou se stavila v Salcburku, kde pobývali Gisela s Rudolfem, protože ve Vídni řádily neštovice. Císařský pár oslavil Vánoce bez dětí. Už 30. prosince ale byli rodiče u Valerie v Meranu. Černá doga Shadow cestovala k nevelké radosti císaře se Sisi. Dvorní dáma Marie Festeticsová popisuje ve svém dení kovém záznamu z 30. prosince 1871, jak si pes cestou položil hlavu na její klín. Následně 2. ledna 1872 zase hraběnka popisuje barvení císa
řovniných nádherných hustých, až téměř po kotníky sahajících vlasů, které měly od přírody nádech zrza vé, tmavou pomádou. Císařovna se nechávala barvit celý život.
Na Tři krále byl už císařský
pár opět ve Vídni. Zde se společně zúčastnili dvorského plesu a plesu u dvora, dvorských tabulí a dalších společenských akcí. Císařovnina nepřítomnost na těchto společen ských podnicích už by byla ne‑ únosná. Sisi se zaskvěla i na plese u hraběte Andrássyho, ministra zahraničí a svého největšího přítele a rádce. Andrássy v dopisech do Merana naléhavě žádal císařovnu, aby se vrátila plnit své reprezentační povinnosti. Zakrátko však Sisi (znovu s císařem) odcestovala přes Salcburk, kde navštívili Giselu a Rudolfa, zpět do Merana. Tady její sestra Žofie právě porodila syna Filipa Emmanuela.
Dne 25. března Alžběta opět odjela, tentokrát do Budína, a to nově ote vřenou železnicí. Dorazila tam za – na tu dobu neuvěřitelných – 24 hodin.
Na budínském hradě se v dubnu konaly zásnuby dcery Gisely s princem Leopoldem Bavorským. Toto zasnoubení zinscenovala císařovna právě z Merana. Leopoldovi napsala, aby přijel na lov do Maďarska. Měla to být však jen záminka. Co vedlo císařovnu, aby spěchala provdat teprve pat náctiletou, resp. brzy šestnáctiletou dceru? Zřejmě to byly zájmy bavor ské rodiny. Sisin nejmladší bratr Max Emanuel, přezdívaný Mapperl, byl zamilován do Amálie Koburské, ta ovšem byla přislíbena právě Leopoldu Bavorskému. Sisi tak ženichovi nabídla svou dceru – lepší partii. Amálie zůstala volná a později si ji Mapperl skutečně vzal za ženu. Možná chtěla Sisi předejít tomu, aby manžel s tchyní vybrali dceři ženicha, který by se jí nezdál vhodný. Po zásnubách se Alžběta vrátila opět do Merana, ale ne nadlouho. Oslavila tu 22. dubna s Marií Valerií její čtvrté narozeniny. Podnikly několik výletů, většinou ve voze taženém oslíky. Avšak hned v květnu 1872 se císařovna musela i s dcerou předčasně – a už natrvalo –vrátit do sídelního města: arcivévodkyně Žofie umírala.
