Pánevní dno a léčba pohybem (Ukázka, strana 99)

kašle, naučte se a začněte používat pojistku PD ve stresových situacích (kýchnutí) a při zvedání břemen… To bude také vaše každodenní cvičení.

▶ Pokud na sobě žádné obtíže typu úniku moči a sestupu nepozorujete, zařaďte cviky, které se vám budou líbit, do svého pohybového režimu. Např. při cvičení ve fitku nebo před běháním si procvičte 1–2 cviky na PD. Naučte se PD vnímat a cvičit izolovanou kontrakci vleže před spaním nebo vsedě během dne. Začleňte PD do svého vnímání.

▶ Pokud už nějaké obtíže (dysfunkci PD) máte, měla byste cvičit 5–6× týdně. Vyhraďte si pro sebe 20–30 minut a zacvičte si libovolnou kombinaci cviků z této knihy. Zvolte si 3 cviky z přípravných cvičení a 3 cviky pro PD. Pokud jsou vaše kondice nebo PD slabé, nevybírejte si náročnější cviky ve vertikále, ale zůstaňte po dobu, než zesílíte, vleže nebo na všech čtyřech. Až cvičení v těchto polohách zvládnete hravě, můžete se zvednout do sedu a stoje. Kombinaci cviků obměňujte, ať vás to baví a PD může reagovat na nové podněty, adaptovat se a sílit.

Nejde o vysoké počty opakování, ale o vytvoření podmínek pro správné fungování PD v celotělovém uzavřeném systému svalových řetězců. Důležité je tedy přesné provedení cviků a dýchání.

Až budete mít cvičení zautomatizováno ve správně poloze a v souladu s dechem, můžete teprve zvažovat zvýšení náročnosti cvičení. Například můžete navýšit počet opakování na 15×, některé cviky můžete provádět se zátěží nebo na balanční podložce.

4 Cvičení pohledem našich pacientek

Jana, 37 let Urogynekologa jsem vyhledala na doporučení svého gynekologa až delší dobu po porodu, ještě po několika měsících jsem totiž měla problém především s udržením plynů, protože u mne při porodu došlo k poranění svěrače konečníku.

Valnou většinu času jsem měla pocit, že se mi nedaří cviky provádět správně, a občas dokonce, že je nezvládnu správně provést nikdy. Vždy jsem byla ráda, když jsem se v sérii dostala k jednodušším cvikům, které mi nedělalo problém zvládnout.

Skloubit denní režim s pravidelným cvičením bylo velice náročné. Snažila jsem se ho dělat denně, a tak jsem občas cvičila u příbuzných na zahradě nebo u hřiště vedle kočárku se spící dcerou. Prakticky jsem se pouze starala o dceru, jakmile během dne usnula, tak jsem nejprve odcvičila a jen zbylý čas jsem věnovala své profesi a domácím pracím.

Cvičení mělo určitě pozitivní efekt. Po ukončení sezení u fyzioterapeuta jsem ještě podle dohody několik měsíců cvičila s nižší intenzitou, ale ani poté jsem se nedostala do stavu před porodem. Teprve po delším čase jsem přestala mít nepříjemné pocity například při běhu z kopce v terénu. Nicméně i nyní jsou situace, v nichž cítím určité nepohodlí, například skákání na trampolíně.

Pavla, 37 let

Na cvičení mě poslal urogynekolog, u nějž jsem absolvovala prohlídku pro špatné uzavírání porodních cest po porodu.

Ze začátku se mi cvičení vůbec nedařilo. Hlavně skloubení cvičení se správným dýcháním. Postupem času se situace viditelně zlepšovala.

Vzhledem k malému miminku a druhému dítěti jsem ze začátku měla problém si na cvičení udělat čas. Později jsem si striktně vyhradila čas před spaním.

Časem jsem zaznamenala výrazné zlepšení. Cvičení mělo rozhodně pozitivní efekt.

Renata, 49 let

Začnu trochu zeširoka. Mám dva syny. Staršího jsem rodila ve 33 letech (por. váha 3,6 kg), mladšího ve 35 letech (por. váha 3,8 kg). U druhého porodu jsem měla komplikaci, neodlučovala se placenta, byla tedy vybavena manuálně v celkové anestezii. Menstruaci po porodech jsem měla pravidelnou, asi tak od 40 let poměrně silnou, což bylo zřejmě příčinou dlouhodobé anémie. Před padesátkou jsem začala mít problémy s učůráváním. Nejdříve pouze při dobíhání tramvaje s plným močovým měchýřem, kýchání apod., později i bez vnější příčiny. Měla jsem pocit, že nedokážu efektivně použít svěrače močové trubice.

O problému jsem řekla gynekoložce, která mi napsala žádanku na vyšetření na urogynekologii. Po sepsání anamnézy, běžném urogynekologickém vyšetření a vyšetření urodynamiky mi pan doktor sdělil, že chirurgický zákrok by v mém případě spíše nepomohl a že mi doporučuje zkusit nejdříve fyzioterapii.

Cviky mi nepřipadaly nijak složité. Pravidelně cvičit se mi dařilo jen pár týdnů, pak jsem začala lajdačit, protože jsem matka kvočna, která pořád ta svoje kuřata shání, po práci běží nakoupit a večery tráví u sporáku, aby měli synové ve vývoji (190cm puberťáci)

co jíst. Kvůli únavě jsem cvičení vynechávala, až jsem přestala úplně. Je to ale moje vlastní hloupost, protože jsem sama viděla, jak se můj stav zlepšil, když jsem cvičila pravidelně, tj. alespoň 2 cviky denně a trochu je střídala.

Na nějakou dobu mě pak „nakopla“ moje gynekoložka. Byla zvědavá, jak to dopadlo s léčbou inkontinence. Řekla jsem jí pravdu a ona pokývala hlavou a ptala se, jestli chci brzy začít nosit vložku a za pár let plenu. To se mnou trochu zacloumalo. Začala jsem zase trochu cvičit. Alespoň ty cviky „do tramvaje“ a občas s velkým míčem.

Teď je stav docela stabilizovaný. Když chodím včas čůrat, což je někdy kvůli stresu v práci problém, tak si cvrknu do kalhotek tak jednou za týden.

Urogynekolog mi na kontrole řekl, že cvičení dříve nebo později stejně stačit nebude a že pak mám přijít, až budu chtít operaci. Tak se snažím operaci oddálit, jak to jde. Na skákání na trampolíně to už nebude, ale každý věk má své kouzlo. Jak synové rostou, mám na sebe stále více času a starost o domácnost si tak neberu. Snad se dožiju 55 let bez pleny, případně jen s vložkou. A když, tak se taky svět nezboří. Někdo má v padesáti místo zubů kastaněty, já mám zuby zatím všechny svoje, tak se mi holt víc opotřebovala zase jiná část těla. Nejsme nesmrtelní, je to příprava na stáří. A hlavně zdvižený prst, že musím zvolnit tempo a myslet taky na sebe.

Alena, 70 let

Problémy s inkontinencí jsem nikdy neměla. Pak po pětašedesátce to najednou nebylo jako dříve. Velmi časté nutkání, problémy doběhnout včas… Od své gynekoložky jsem se dozvěděla, že je potřeba provádět cviky na posílení pánevního dna.

Opakovaně jsem dostávala letáčky a snažila se podle nich cvičit. Bohužel bez úspěchu. Zjistila jsem, že nejsem schopna příslušné svaly identifikovat, natož ovládat. Prostě to nešlo. Pak jsem přes urogynekologii dostala doporučení na fyzioterapii pánevního dna. Díky odbornému objasnění a následně skvěle a trpělivě vedenému rozfázovanému cvičení jsem se naučila pánevní dno ovládat. Cvičila jsem pravidelně pod odborným vedením a každou volnou chvíli sama.

Pozitivní efekt se dostavil. Problémy s inkontinencí se velmi zlepšily, ale nejdůležitější pro mě bylo, že jsem byla schopna ovládat svaly, o kterých jsem neměla do té doby ani tušení. Můj dík fyzioterapeutce a doporučení všem ženám, které mají obdobný problém: zkuste cvičit a vytrvat. Cvičení není časově náročné, dá se cvičit všude a fakt to funguje!

Kateřina, 51 let

Problémy s inkontinencí začaly před padesátkou, po cca dvou letech jsem se odhodlala jít na chirurgický zákrok, nicméně problémy přetrvávaly. Snažila jsem se cvičit podle videa, brala léky proti inkontinenci, prodělala několik zánětů močových cest, které se léčily několika antibiotiky. Bez inkontinenčních pomůcek jsem se neobešla. Pravidelně sportuji –heat, kolo, brusle, plavání, turistika, SM systém – a i tady mě potíže omezovaly.

Dospěla jsem proto k rozhodnutí, že tudy cesta nevede, a přesvědčila pana doktora na urogynekologii, že potřebuji odbornou rehabilitaci a naučit se cviky správně. Současně jsem se rozhodla bojovat proti zánětům radikálním snížením sacharidů ve stravě a od té doby jsem neměla žádný zánět, který by bylo nutné řešit léky.

Rehabilitace pod odborným vedením mi postupně pomohly jak fyzicky, tak psychicky a po půl roce cvičení jsem se dostala do fáze, kdy jsem se téměř zbavila potíží (mám je jen zřídka při nachlazení nebo velkém fyzickém či psychickém vypětí). Rehabilitace mi pomohly pochopit a lépe poznat své tělo. A s tím, jak se lepšila fyzická stránka, se vracela

Ukázka elektronické knihy