Vezmeme-li v úvahu sílu emocí, které jsou spojeny se sexualitou, nepřekvapí nás, že ohniskem takového sebeotevírání se stávají erotické vztahy. Přechod k moderním formám erotických vztahů se obecně spojuje s utvářením étosu romantické lásky, nebo s „afektivním individualismem“, jak to nazývá Lawrence Stone. Ideál romantické lásky popsal Stone příhodně následujícím způsobem: Představa, že na světě existuje jenom jedna osoba, se kterou se lze na všech úrovních spojit; osobnost tohoto člověka je tak zidealizovaná, že normální chyby a pošetilosti lidské povahy mizí ze zřetele; láska je jako hrom z nebe a udeří na první pohled; láska je nejdůležitější věc na světě, jíž by měly být obětovány všechny další záležitosti, zvláště materiální povahy; a nakonec, úplné oddání se osobním emocím je obdivuhodné, bez ohledu na to, jak přehnané a absurdní se chování následně jeví ostatním.80
Takto charakterizovaná romantická láska zahrnuje soubor hodnot, které si v jejich celistvosti stěží můžeme uvědomit. Zdá se však, že je spíše přechodným jevem, svázaným s relativně ranou fází uvolnění starších forem manželství, než étosem spojeným trvalejším způsobem s růstem moderních institucí. Aspekty „komplexu romantické lásky“, které charakterizuje Stone, se nakonec ukázaly dosti trvalé, avšak v rostoucí míře se proplétaly s dynamikou osobní důvěry, jak jsme ji popsali výše. Erotické vztahy jsou cestou postupného vzájemného objevování, na níž je proces seberealizace milujícího součástí zkušenosti stejně jako narůstající intimita vztahu k milované osobě. Osobní důvěra musí být proto ustavována prostřednictvím sebezkoumání: objevování sebe sama se stává projektem přímo zahrnutým do reflexivity modernity. Interpretace hledání vlastní identity se štěpí dosti podobným způsobem jako názory na úpadek komunity, se kterými jsou často spojeny. Někteří chápou zaujetí rozvojem sebe sama jako důsledek faktu, že staré pospolitostní řády se zhroutily a vytváří se narcistní a hédonistické zaujetí sebou samým. Jiní dospívají k velice podobnému závěru, ale spojují tento konečný výsledek s formami sociální manipulace. Vyloučení většiny z oblastí, kde se skutečně vytváří politika a přijímají rozhodnutí, nutí obracet pozornost na sebe samého – to je důsledek bezmocnosti, kterou pociťuje většina lidí. Christopher Lasch říká:
80 Lawrence Stone, The Family, Sex and Marriage in England 1500–1800 (London: Weidenfeld, 1977), s. 282.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523379