Bankovnictví v teorii a praxi / Banking in Theory and Practice (Ukázka, strana 99)

98

ZÁKLADNÍ PRINCIPY BANKOVNICTVÍ

II.3 ÚSPORY Z ROZSAHU A ZE SORTIMENTU V BANKÁCH, BANKOVNÍ HETEROGENITA A FINANČNÍ INOVACE Pokud hovoříme o úsporách z rozsahu, máme na mysli proporcionální růst K (kapitálu) a L (práce), který přináší přináší více než proporcionální růst výnosových aktiv (EA), tedy 2*EA (K, L)< EA (2K,2L).

Pokud na druhé straně hovoříme o úsporách ze sortimentu, znamená to, že náklady společné produkce jsou nižší než suma nákladů samostatných, resp. že společná produkce je vyšší než suma produktů jednotek, které operují samostatně ((Q(A) + Q(B) < (Q(A+B))).

S cílem využít úspor z rozsahu se rozvíjela bankovní specializace podpořená někdy právní úpravou (US Glass-Steagall Act, 1933, Japonsko článek 165 Zákona o cenných papírech a burze), která zamezovala prolínání úvěrových funkcí s operacemi s cennými papíry (tzv. čínské zdi). Tím sice zamezila konfliktu zájmů a zneužití informací z úvěrování při vydávání cenných papírů, ale současně omezila možnost dosahování úspor ze sortimentu z téhož titulu.

Naopak vytvoření regulačních bariér vstupu do odvětví v ostatních státech USA (McFadden-Pepper Act, 1927) zvýšilo bankovní stabilitu, ale přehnaně omezilo možnost diverzifikace, tudíž zvýšilo rizikovost, očekávanou monopolní ziskovost a náklady monitorování a omezilo dosažení úspor z rozsahu.

Bankovní heterogenita se projevuje zejména při porovnání malých a velkých bank. Např. rozsáhlé americké analýzy (např. Sinkey, 2002) ukazují, že velké banky mají tendenci k odlišné struktuře aktiv s lépe diverzifikovanými úvěrovými riziky, k většímu podílu mimorozvahových aktivit, k většímu podílu lépe řiditelných velkých a institucionálních vkladů (ale nepojištěných), k nižším úrokovým maržím (rozdílům přijatých a vyplacených úroků). Souvisí zřejmě mj. s tím, že centrální banka nedovolí pád velké banky („too big to fail“, „TBTF“ nebo nyní spíše „systemically important banks“).

II.4 TRŽNÍ SEGMENTACE A HETEROGENITA V ČESKÉ REPUBLICE Vývoj českého bankovního trhu prošel podobnou vlnou konsolidací jako v ostatních zemích. Státem vlastněná Konsolidační banka, s.p.ú., byla transformována na nebankovní instituci Českou konsolidační agenturu (ČKA). Malé a střední banky, které byly v polovině devadesátých let 20. století tak početné, padly za obět konkurenčnímu boji. Do roku 2001 přežilo pouze 38 bank. V průběhu prvního desetiletí nového století počet bank stagnoval, avšak došlo k přeskupení z formy samostatné banky na pobočku zahraniční banky (především v důsledku aplikace režimu jednotné licence). Ze stejného důvodu (zjednodušené procedury) se v průběhu 2012 zase zvýšil celkový počet bank, resp. poboček.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523376

BASIC PRINCIPLES OF BANKING

99

II.3 ECONOMIES OF SCALE AND SCOPE IN BANKS, BANK HETEROGENEITY AND FINANCIAL INNOVATIONS Under economies of scale we understand, that the proportional growth of K (capital), and L (labor) is reflected in more than the proportional growth of earning asset (EA), so 2*EA (K, L) < EA (2K,2L).

Under economies of scope we understand that the cost of joint production is lower than the sum of costs of separate productions, resp. to the products of joint production is higher than the sum of individual productions ((Q(A) + Q(B) < (Q(A+B))).

With the aim to use the economies of scale, bank specialization developed, sometimes supported by legal regulation (US Glass-Steagall Act of 1933; Japan’s article 165 of the Securities and Stock Exchange Act) that restricted joint action of credit functions with securities operations (Chinese walls). So, conflict of interest and insider information misuse from financial activities by an issue of securities and investment was limited, as well as the possibility to reach economies of scope. On the other hand, the build-up of regulation barriers in other US states (McFadden-Pepper Act, 1927) increased the stability of the banking sector and limited the possibility to diversify – and so increased the risk, the expected monopoly profitability and monitoring costs – and in this way also limited econo­mies of scale.

Bank heterogeneity is clear especially when comparing small and large banks. For example, extensive American analyses (e.g. Sinkey, 2002) demonstrated that large banks tend to have a different asset structure with better diversified credit risks, a substantial share of off-balance sheet activities, a higher share of big and (uninsured) institutional deposits, and lower interest margins (the difference between interest income and expense). This is also connected with the “too big to fail” doctrine: the central bank does not let a bank fail when it is too large or systemically important.

II.4 MARKET SEGMENTATION AND BANK HETEROGENEITY IN THE CZECH REPUBLIC The bank market has consolidated in parallel with worldwide tendencies. The state-owned Konsolidační banka has been transformed into the non-banking institution Česká konsolidační agentura (ČKA). Numerous small- and medium-sized banks have fallen prey to competition – only 38 banks survived to 2001.

In the first decade of this century the total number of banks stabilized, but some changed from stand-alone banks to subsidiaries of foreign banks, mainly as the result of the application of the single banking license regime. The number of banks (or branches of foreign banks) increased again in 2012 for the very same reason (simplified procedures).

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523376

100

ZÁKLADNÍ PRINCIPY BANKOVNICTVÍ

Tabulka II-5: Počet bank dle typu a velikosti7 v ČR, 1995–2013 1995

1997

1999

2001

2006

2011

2013

5

5

5

3

4

4

4

Operativní banky Velké banky

Střední banky

Malé banky

10 24

Pobočky zahraničních bank

10

Celkem

55

Stavební spořitelny

Banky v nucené správě

Družstevní záložny

6

0

13 13

12 9

10 8

9 5

9 5

8 6

9

10

10

13

13

21

50

42

38

37

37

44

20

14

13

6

4

6 0

6 1

6

6 0

5 0

Zdroj: Zpráva o bankovním dohledu, ČNB, 1995–2005, Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem, ČNB,

2006, 2012, www.cnb.cz, 3. 6. 2014

Tržní segmentace byla v 90. letech 20. století založená na rozdílech v přístupu ke sběru primárních vkladů a ke klientům obecně, ve schopnosti poskytnout půjčky, především pak v rozdílech v přístupu ke corporate governance, resp. ochotě některých bank a nefinančních institucí k využití neetických „one-shot games“. Jinak řečeno, problém morálního hazardu a neférového jednání byl v tranzitivních ekonomikách výrazný.

Velké banky byly schopny přitáhnout či si udržet (v případě České spořitelny) primární depozita domácností, i přes negativní reálnou úrokovou míru, nebo získat dostatečné velké zdroje na mezibankovním trhu za nižší úrokovou míru (neboť tyto instituce byly považovány za příliš velké na to, aby padly (TBTF)). Z toho důvodu mohly velké banky poskytnout svým nejlepším klientům i výhodné úrokové sazby. V této souvislosti je třeba připomenout, že 90. léta 20. století (především první polovina) se vyznačovala velkou poptávkou po úvěrech (velkou měrou díky privatizačním úvěrům). A i tento aspekt sváděl k půjčování a přijímání vyšších rizik.

Zároveň velké banky zdědily relativně hustou pobočkovou síť a širokou paletu firemních klientů s obchodní i úvěrovou historií a hodnotnými aktivy, které mohly být v obchodních případech poskytnuty jako zástava. Z toho důvodu si mohly velké banky své klienty vybírat a nabídnout jim výhodnější podmínky (co do úrokové sazby a vyššího objemu) ve srovnání s menšími bankami.

7

V průběhu let se měnila klasifikace velikosti bank (od roku 2002 se používá nová klasifikace velikosti bank dle velikosti bilanční sumy, velké banky (nad 100 miliard Kč), střední banky (15–20 miliard Kč), malé banky (méně než 15 miliard Kč), 2007–2008 velké banky (nad 150 mld), 2009–2011 (nad 200 mld) a od 2012 nad 250 mld, předělem mezi střední a malou bankou je od roku 2009 50 mld. Kč), viz www.cnb.cz.

Ukázka elektronické knihy