Mapa z Listí
15 Lékořice lysá: Glycyrrhiza glabra
Na onemocnění hlasivek. Kořen má mimo jiné sladkou aromatickou chuť.
„M
usíme jet do Bystré Vody,“ řekla Orla rázně. „Vždyť ti hauleři říkali, že už tam nic nezbylo,“ namítl Idris. Tvář měl bez výrazu, jako kámen, a pádloval na sever proti proudu řeky. Vyklouzli potichu mezi rákosím, když hauleři pohřbívali mrtvého. Orla doufala, že si jich nevšimli. „Hauleři nevědí, co hledají.“ „A my ano?“ Mladík zdvihl obočí. „Jsi v pořádku, Orlo?“ zeptala se opatrně Ariana. Posledních pár minut strávila tím, že do kovového kalíšku nabírala říční vodu a zkoumala ji. „Proč bych neměla být v pořádku?“ opáčila Orla, odložila pádlo a ždímala si nohavice. Nedokázala přestat drkotat zuby.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523372
Yarrow Townsendová
„Kvůli tvé mamince.“ Ariana sledovala Orlu svýma velkýma očima. „Umřela přece na stejnou nemoc, nebo ne? Stejnou jako ten hauler – stejnou, jako má i Castor.“ Idris sklopil oči. „Všechno to spolu souvisí,“ řekla Ariana. Orle na chviličku připadalo, jako by se jí kolem krku obtočil stonek svlačce. Myslela na to, jak mamka dnem i nocí něco spisovala do své knížky, prohlížela si rostliny, zvedala jejich lístky proti světlu a rozprostírala jejich semínka po dřevěném stole. Třesoucíma se rukama sáhla do svého ranečku. Na chvíli zaváhala. Ariana se zabývala tím, že přelévala kalíškem vodu z řeky do prázdné lahvičky na inkoust. Tu pak podržela proti světlu. Měla šedou barvu a vypadala nevábně – byla mnohem tmavší než voda v Trnovci, která přitékala čistá přímo z močálů. Idris odhodlaně pádloval dál, ale Orla viděla, jak zápolí s proudem. „Přirazte na chvíli ke břehu,“ řekla. „Musím vám něco ukázat.“ Oba její společníci se na ni otočili. Idris zpomalil pádlování a nechal člun zlehka vplout mezi orobince rostoucí u břehu. Orla slyšela, jak cosi konejšivě mumlají. Jejich doutníkovité tobolky se semínky připomínaly kočičí ocásky. Orla opatrně rozbalila voskovanou látku, v níž měla zabalenou mamčinu knížku, a snažila se, aby jí na ni nespadla ani kapka vody. Otevřela knížku na stránce, kde byla mamčina mapa. Bystrá Voda se nacházela na půl cesty mezi Trnovcem a horami na severu. Orle náhle vyschlo v ústech. Cítila se jako strom, kterému oloupali kůru. Ještě nikdy mamčinu knihu nikomu neukázala.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523372
Mapa z Listí
„Skutečně to spolu všechno souvisí,“ začala vyprávět a snažila se znít jistě. „Když jsem byla malá, jezdívaly jsme do Západního Přístavu, k domkům na Dlouhých vřesovištích – a do Bystré Vody. Mamka se tam vydávala často. Dělávala tinktury a balzámy a drcené bylinky na obklady a podobné věci, co prodávala, víte…“ Orle se svíralo srdce, když si vzpomněla na Kapitánovu zhnisanou nohu, a doufala, že se moc netrápí kvůli tomu, že ho ještě nepřišla zachránit. Odkašlala si a pokračovala. „Byla jsem v Bystré Vodě s ní – ale tehdy jsem byla ještě hodně malá a moc… si to nepamatuju.“ Zamyšleně skousla ret a vzpomínala, jak kdysi dávno seděla mamce na klíně, zabalená ve vlněném kabátě, a mamka nabírala z dřevěné misky bylinky na obklad, zatímco poblíž zurčela řeka. Bylo to v Bystré Vodě? „A pak, když mamka onemocněla,“ pokračovala Orla, „chtěla se tam vrátit. Víc než cokoli jiného. Buďto věděla, co nemoc způsobuje, a myslela si, že to dokáže zastavit, anebo si myslela, že by tam mohlo být něco, co by to mohlo napravit. Sázela bych na to druhé. Věděla, co dělá. V léčení a v rostlinách se vyznala.“ „Proč?“ zeptal se Idris a svraštil čelo. „Máš pro to důkaz?“ Orla jako by v duchu znovu slyšela Atlasova slova. Nic nedokážeš. Žmoulala lem svého promočeného kabátu. Nikdo jí nevěří, že rostliny tu nemoc nezpůsobily. Nikdy nevěří, že když došlo na léčení, mamka věděla, co dělá. „Jestli tvoje maminka měla na pažích to žilkování, nejspíš věděla, že pro ni už je pozdě,“ uvažovala Ariana. „Máš pravdu, Orlo – určitě doufala, že v Bystré Vodě bude nějaký lék.“
99
Ukázka elektronické knihy