Hlubiny města
Jejich matka. Paní Bosková. Namáhavé funění ke mně doléhalo, když ztěžka stoupala vzhůru, zatímco se rukou opírala o zeď. U paty schodiště pokorně čekala celá její unavená rodina. Tehdy jsem se ještě jednou ohlédl po prostřední z dcer. Naše pohledy se střetly a já ve vyplašených očích Elišky Boskové uviděl úlek a… ano, strach. Y „Ta puberťačka se jmenuje Hermína,“ vysvětloval jsem Karlu Gustavovi mezi čtyřma očima. „Starší sestře je devatenáct, to je ta zrzavá, co kolem nás prošla. Eliška. A nejstarší Klára je tu s ženichem na svatební cestě. Ale to už beztak víte…“ „Nepřijde vám to uhozený?“ otázal se můj spolustolovník a rozepnul si knoflík u krku. Blížila se jedenáctá dopolední, římské slunce se vyhouplo vysoko a jalo se pálit, jako by si ještě naposledy chtělo připomenout slávu letních dní. Na Via di Santa Chiara se mezitím udělalo rušno a skupinky místních i turistů, chlapíci i děti v kraťasech drandili sem a tam, na čem se jen dalo. „Co? Že s sebou nevěsta vzala sestry a…“ „A matku, jasný. Umíte si představit, že přivedete ženskou do jináče – no, to vlastně asi umíte –, takže si ji jdete vzít, protože chcete, nebo ona to tak chce, to je jedno… a už se toho estrogenu nezbavíte, jak je život dlouhej, protože matka ty svoje dcerky drží pěkně zkrátka? Vsadím se, že bez jejího svolení se ani nevyčůraj.“ Nějak jsem se neměl k odpovědi. On si zatím zapálil, načež mávl na číšníka s černými kudrnami, jaké jsem do té doby vídal jenom v Pasoliniho filmech. Objednávka nicméně zanikla v řevu bledě modrého skútru. Nezbylo než doufat, že si Gustavovu divokou gestikulaci ragazzo v zástěře vysvětlí správně. Ten na skútru zatím cosi pokřikoval přes ulici. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523364