Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523307
99
M ina mě vyzve, abych si stoupla na váhu.
„Radši ne,“ odpovím. Říká, že ona je tady lékař, ať se zuju a stoupnu si na ni, prosím! A tou svou asertivní rukou ukazuje do rohu místnosti, kde stojí váha. Poslední dobou jsem to doma dělala pořád: vážila jsem se. Ráno, každé ráno. Odpoledne, každé odpoledne. Večer, každý večer. Dovolila jsem těm číslům, aby mi zcela ovládala život, jako nějakým žezlem. Účet v bance, profil na Instagramu, heslo k odemčení telefonu. Všechno se skládá z čísel, i naše tělo. Na to jsem přišla brzy, asi v šesti letech. Měli jsme termín u doktora Rediciniho. U toho nejlepšího ze všech. „Ale nejlepšího v čem?“ vyptávala jsem se v autě cestou. „V tom, kolika lidem pomohl zhubnout,“ odpověděli mi. Jako kdybych měla význam toho slova už dávno znát. Váha doktora Rediciniho měla dvě ručičky, jako hodinky. Na svůj věk a na svoji výšku jsem vážila trochu moc. „Ale to není to podstatné,“ řekl ten nejschopnější doktor ze všech, zatímco se prohraboval mezi svými nástroji, až konečně našel, co hledal. „Podstatný je tuk. Ten musíme změřit.“ A s kleštěmi v rukou, které vypadaly jako zobák papouška, mi chytal faldíky a štípal je tím železným
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523307
100
Valentina Farinaccio
svěrákem. Břicho, stehna, vnitřní strana kolena, ramena. „Bolí to,“ řekla jsem. Ale on musel držet sevření, aby si mohl přečíst, z jakých čísel se skládám, a oznámit nám, jakými čísly se naopak musím stát.
T o proto jsem se nikdy nenaučila počítat. Protože čísla, stejně tak jako já, byla vždycky špatná.
A le jak jsem říkala, doma jsem to poslední dobou dělala pořád: vážila se. Cílem už nebylo zhubnout, ale nepřibírat. A já přibírala a přibírala, pořád jsem přibírala s nelítostnou vytrvalostí: deko, půl kila, dvě. Abych snesla ten hnus, který narůstal v mém nitru, zatímco oči plakaly nad elektronickým displejem, brávala jsem si Paralen 500 a tři kozlíkové tablety. Nezapíjela jsem je vodou, ale heřmánkovým čajem s melatoninem. Nejdřív jsem se takhle otupila a pak padla na gauč. Je to asi měsíc, co mi to Mina zakázala dělat. „Musíte vyhodit váhu!“ řekla. „To je taky závislost. Berte to jako lékařský předpis,“ dodala. A já to udělala, růžovou váhu jsem dala do nákupní tašky z Coopu a pak ji ilegálně vyhodila do popelnice se smíšeným odpadem.
O d dnešního dne mě má podle protokolu Deep vážit ona: a jenom jednou. Jednou týdně. Od onoho televizního vysílání uběhl rok. Od té doby jsem přibrala devět kilo a ztratila 270 tisíc followerů. „Je to jenom o dva body víc,“ snaží se to znormalizovat Mina. „Co tím chcete říct?“ ptám se. Že bych měla mít BMI dvacet pět, zatímco teď mám dvacet sedm. Nejsem obézní, zdůrazní, mám jenom mírnou nadváhu.
Ukázka elektronické knihy