Neznámý žalm (Ukázka, strana 99)

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523267

Kapitola jedenáctá Ne, nehodlám se seznámit s ostatními vládci.

Ano, je mi jasné, že se tomu nevyhnu.

Ale ne, dneska to nebude.

Ano, Desovi záleží na mých pocitech.

Ne, ani to mě od setkání s vílími elitami nezachrání.

Seznámení s dalšími mocnými vílami je evidentně součástí toho partnerského balíčku, ke kterému jsem se upsala.

Brr. Úplně bych si vystačila jen s Desem. Žádné další mocné víly popravdě v životě nepotřebuju.

Des mě zastaví před jednou z krčem. Pozorně si ji prohlédnu.

Podobá se všem ostatním. Stejná vyřezávaná dřevěná fasáda, stejné zářivé lampy zavěšené nad vchodem, stejný ošuntělý vzhled napovídající tomu, že tenhle lokál viděl už stovky, možná tisíce rozlitých piv.

Bar podle mého gusta. Zábava, žádné serepetičky a dobré pití.

Má to jen pár háčků – za prvé jsme v Jinosvětě, a ne na zemi, za druhé nemůžu pít, protože stále splácím dluh, který na mě Des uvalil před několika týdny, a za třetí mám na sobě pořád výcvikovou koženou zbroj. No, ačkoli teď už je to spíš kožená vystřihovánka.

Handlíř mi otevře dveře a vejdeme spolu dovnitř.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523267

Štamgasti si nás jeden po druhém všímají a během několika vteřin se rozhostí dokonalé ticho. „Ehm, takhle to bývá vždycky?“ pošeptám Desovi. S odpovědí se neobtěžuje.

Na vzdáleném konci lokálu se ozve zaskřípění židle. Vykročí k nám obrovská, mohutná víla – ačkoli mi přijde trochu zvláštní ho tak nazývat, protože mojí představě víly ani v nejmenším neodpovídá.

Zjizvená tvář, potrhané kožené svršky a rozcuchané rudé vlasy – vypadá spíš jako pirát.

Blíží se k nám a jeho zlatohnědé oči jsou tvrdé jako kusy jantaru. Nikdo se ani nehne, všichni pozorně sledují, co se bude dít. „Co tady ksakru děláš, bastarde?“ zahřímá muž.

Obočí mi vyletí nahoru. Ještě jsem nezažila, že by se někdo opovážil Handlíře urážet přímo do očí. Vyjma mě, teda.

Na lokál se snese hutné ticho, jako by někdo právě škrtl zápalkou nad hromádkou střelného prachu a všichni s napětím čekali, až to bouchne.

A pak, jako ve filmu, oba muži vyprsknou smíchy a pevně se obejmou.

Co to kruci…?

Nevěřícně na ně hledím.

Já chlapy nikdy nepochopím. Očividně ani chlapy z jiných světů.

Pirátská víla se odtáhne a zkoumavě si mého druha prohlédne. „Jak se vede, Desmonde?“ Desmonde. Tak proto všichni při našem příchodu ztichli. Tihle lidé svého krále poznali. Des už očividně naši totožnost nehalí žádnou iluzí.

Pokývá hlavou a na tváři se mu rozlije spokojený úsměv. „Mám se dobře, starý brachu. Vážně dobře.“ 100

Ukázka elektronické knihy