Kali Anthonyová
šlépějích nezpochybňovala, ale teď přemýšlím, kdo vlastně jsem, když hrát nemůžu.“ Vypadá to, že oba zpochybňujeme své místo na světě, pomyslel si Stefano. Opět si vybavil Celinina krutá slova. „Kdo jsi…“ Rychle je zahnal. Zabočili do méně využívané chodby. Na podobných místech si hrával jako chlapec, kdy si představoval, že bojuje s draky a udatnými rytíři, které se svými sourozenci museli porazit. Jako malí vždycky vítězili. Až v dospělosti si uvědomil, že život se ne vždycky vyvrbí tak, jak chceme. Opět pohlédl na Lucy. Moc rád by pokořil i její draky, její démony, kteří ji trápí a působí smutek a bolest. Nezasloužila si, jak se k ní bývalý partner a členové orchestru zachovali. Neměla by zpochybňovat své hraní a nadání. „Kam mě to pro všechno na světě bereš?“ zeptala se. „Jen počkej a uvidíš. A vida, jsme tu.“ Došli k hrubě opracovaným dveřím s těžkými železnými panty. Když to tu pro ni připravoval, nechal je odemčené, aby je při jejich příchodu nic nezdržovalo. Vzal za kliku, otevřel dveře a odhalil matně osvětlené schodiště. „Kolik to je schodů?“ zeptala se. „Nikdy jsem je nepočítal, ale věř mi, stojí to za to.“ Právě sem se chodíval v dospívání schovat, kdykoli mu připadalo, že se starostmi o sourozence udusí, a potřeboval být chvíli o samotě. Tohle místo mu pomáhalo udržet odstup. Připomínalo mu, že je tu něco většího než on sám, a že jeho problémy jsou v porovnání s široširým vesmírem malicherné. Tady se učil a snil o životě a budoucnosti. O tom, že jednoho dne najde štěstí. Tady se zapřísahal, že bude lepší než 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523209