20 o
Muze to být pseudo
Oficiálně je známý jako Tumulus, ale každý, koho znám, mu říká Boadicein vršek, protože si myslí, že Boadicea odtamtud sledovala svou poslední bitvu s Římany. Archeologové tvrdí, že jsou na omylu, poněvadž a) poslední bitva se odehrávala víc na severu, b) téhle válečnici by se mělo říkat spíš Boudicca. Jedná se o mohutnou vyvýšeninu, která od jednoho konce k druhému měří čtyřicet metrů, nachází se nad Modelářským rybníkem a je porostlá stromy a křovinami. Jelikož jde o zákonem chráněnou historickou památku, Tumulus obklopuje omšelý litinový plot, který potřebuje spoustu lásky a pozornosti. S Peterem jsme na jaře tohle místo zkoumali z hlediska vestigií, ale nechtěl mi dovolit přeskočit plot, abych zjistila, co je uvnitř. Říkal, že se podíval, co se píše v odborné literatuře, a podle dvou hlavních teorií je Tumulus buď nefalšovaná pohřební mohyla z doby bronzové, nebo umělý krajinářský prvek z osmnáctého století. Zatím se v něm nekopalo, vzhledem k tomu, že je chráněný a vůbec. Liškám na nějaké ochraně nezáleží a totéž zjevně platí pro bloumající mládež. Indigo mě zavede k místu, kde v plotě zeje díra. – 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523197
CO DĚLALA ABIGAIL V LÉTĚ
„Podle Zebřina hlášení tudy chodí dovnitř a ven,“ ukáže. „Vydal se někdo za posledním člověkem, co odsud odešel?“ zeptám se. „Samozřejmě,“ ujistí mě Indigo. Vydám se za ní otvorem, Simon plot naopak přeskočí z lavičky, která se k němu těsně přimyká. Uslyším ho, jak propadne křovím a rozesměje se. „Co ti tam připadá tak srandovní?“ zavolám. „Poškrábal jsem se,“ odpoví, a když se vynoří z podrostu, ukáže mi šrám na dlani. Podám mu několik čistých papírových kapesníků, aby je sevřel v ruce a zastavil krvácení, a pokračujeme za Indigo do hloubi křovin. Napůl očekávám, že opět narazím na Kočičí paní, ale to se nestane a naopak vyjdeme na plošince na vrcholu mohyly. Obestře nás ticho. Z okolního světa k nám doléhá tak málo zvuků, že bychom mohli být v lese. Uprostřed plochy stojí stříbrno-černá mikrovlnka. Velký model toho typu, co se používá v kavárnách a jídelnách. Zástrčka s přívodní šňůrou je úhledně svinutá v postranním držáku. Dvířka jsou zavřená. Simon k zařízení přikročí a chce ho otevřít, ale řeknu mu, aby to nedělal. „Kvůli otiskům,“ vysvětlím. Doma v krabici pod postelí mám uložené nitrilové rukavice, které jsem si koupila pro práci se svou forenzní sadou. Peter říká, že poldové pár takových rukavic vždycky nosí v kapse pro strýčka Příhodu. Jakmile se vrátím domů, tak si to přidám na soupis věcí, které začnu dělat. Simonovi řeknu, aby si svlékl tričko. „Proč?“ zeptá se. – 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523197
B E N A A RO N OV I T C H
„Potřebuju si něčím zakrýt ruce,“ řeknu a on mi věnuje jeden ze svých vláčných pohledů. „Svoje si sundávat nemůžu, chápeš?“ dodám po chvilce. Chvíli to vypadá, že se mě zeptá na důvod, ale potom přikývne a tričko si přetáhne přes hlavu. Je červené, přes hruď se na něm táhne bílý pruh, a když mi ho podává, připadá mi dost drahé. Dřepneme si k mikrovlnce, já vsunu ruku do trička a sáhnu po dvířkách. „Co čekáš, že tam najdeš?“ zeptá se Simon. „Netuším.“ „Třeba tam jsou ruce.“ „Cože?“ ustrnu, než se dotknu madla. „Třeba je plná rukou,“ rozvine svou myšlenku Simon. „Které usekává jako trofeje.“ „No tak pokračuj,“ pobídne mě Indigo. „Z toho napětí se snad pominu.“ Rázně dvířka otevřu – než ztratím odvahu. „Aha,“ vydechne Simon a zní dost zklamaně. Mikrovlnka je plná mobilů, úhledně naskládaných jeden na druhém, aby se maximálně využil vnitřní prostor. Většinou to jsou smartphony s potemnělými displeji – vypnuté nebo bez baterie. Několik málo má poloviční LCD displeje, také prázdné. Ničeho se nedotýkám, ale vypadá to, že v mikrovlnce je sucho a telefony nejsou poškozené – jeden má prasklý displej, ale to může být důsledek nešetrného zacházení. V hlavě se mi začne rýsovat možný scénář. Děti sem přijdou, odloží mobil, vydají se tam, kam už tak chodí, pak se vrátí, telefon si zase vezmou a zamíří domů. Poldové se jejich mobily určitě snažili sledovat, ale ve velkém otevřeném prostoru Hampstead Heathu se nikam nedostali. – 102 – Ukázka elektronické knihy