Lara Templeová
„Vypadáš překvapeně. Opustil jsem Anglii hned, jak Jacob zemřel. Vlastně brzy poté, co mě Rafe odsunul do Cumbrie.“ „Mluvíš o sobě jako bys byl kus nábytku.“ „Přesně. Dokonce si ani nepamatuju, že mě někam stěhoval.“ Sam pro něj bolelo srdce a byla vděčná, že se jí takhle svěřil. Říkal to úplně bez emocí, ale dobře věděla, že pod tím netečným zevnějškem se skrývá celé moře citů. „Jsem ráda, že ti byl nablízku, když jsi ho potřeboval.“ Usmál se a pokrčil rameny. Svlékl si sako i kravatu, viděla, jak se mu hýbají svaly pod košilí, napínají šlachy na šíji, jeho pokožka měla teplou barvu. Voněl ne jako vyprahlá poušť ale jako hluboký les, chladivý a vítající poutníky. „Ano, chudák Rafe. Dospělému bratru dělal chůvu poprvé.“ „Kam tě vzal?“ „Má dům v kopcích nad Grasmerem. Docela malý a uprostřed pustiny, ale on tam jezdí rád, když chce… být sám. Zůstali jsme tam několik měsíců a pak jsme odjeli na Jamaicu.“ „Chápu, je pro tebe důležitý. Ráda bych pomohla.“ „Ano, já vím. Dělá mi to starosti.“ Konečně se na ni podíval, šedozelené oči jiskřily smíchem. Dělal, co umí, aby ji uklidnil a fungovalo to. Šťouchla ho loktem do žeber. „Je ti to k smíchu? Já umím být užitečná, ale budu se snažit nezasahovat, dokud mě nepožádáš. Takže zatímco budeš vyslýchat právníky, budu pracovat na svých obrázcích. Chase měl pravdu, byl to dobrý nápad vrátit se do Egypta a znovu všechno vidět na vlastní oči. Jenom doufám, že pan Králíček napíše pár dalších knih, abych využila čerstvou inspiraci.“ „Pan kdože?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523171