Soudkyně: Bití není výchova. Krystýn: Já myslím, že je. Ostatně synovcova paní také nemá daleko k vařečce. Soudkyně: Takže dítě týrají oba rodiče? Krystýn: O žádným týrání tu není řeč. Já mluvím o výchově. Soudkyně: Já mám rozhodně o výchově jiné mínění. Krystýn: Asi vás doma bili málo, paní samosoudkyně. Soudkyně: O mne tu nejde, a oslovujte mě paní předsedkyně. Krystýn: Předsedkyně? A čeho? Soudkyně: Jsem předsedkyně soudu. Krystýn: Jste tu sama. Soudkyně: (mávla rezignovaně rukou) Jaký je váš vztah s manželkou vašeho synovce? Krystýn: To je jen mezi mnou a jí. Soudkyně: Odpovězte na moji otázku. Krystýn: Sorry. Na to nebudu odpovídat. Soudkyně: Jste tu jako svědek. Musíte odpovědět. Krystýn: Tohle je moje tajemství. A to já potřebuji. Soudkyně: Tomu nerozumím. Co jako potřebujete? Tajemství? Krystýn: Jasně. Potřebuji tajemství, abych si měl co vzít s sebou do hrobu. Soudkyně: Prosím? Krystýn: No do hrobu si nemůžete vzít knížky nebo křížovky. Tam si můžete vzít jen tajemství. Když nebudu žádný mít, tak se tam budu nudit. Soudkyně: Přestaňte si dělat ze soudu legraci, nebo vám udělím pokutu za pohrdání soudem. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523108