Soudkyně: Bití není výchova. Krystýn: Já myslím, že je. Ostatně synovcova paní také nemá daleko k vařečce. Soudkyně: Takže dítě týrají oba rodiče? Krystýn: O žádným týrání tu není řeč. Já mluvím o výchově. Soudkyně: Já mám rozhodně o výchově jiné mínění. Krystýn: Asi vás doma bili málo, paní samosoudkyně. Soudkyně: O mne tu nejde, a oslovujte mě paní předsedkyně. Krystýn: Předsedkyně? A čeho? Soudkyně: Jsem předsedkyně soudu. Krystýn: Jste tu sama. Soudkyně: (mávla rezignovaně rukou) Jaký je váš vztah s manželkou vašeho synovce? Krystýn: To je jen mezi mnou a jí. Soudkyně: Odpovězte na moji otázku. Krystýn: Sorry. Na to nebudu odpovídat. Soudkyně: Jste tu jako svědek. Musíte odpovědět. Krystýn: Tohle je moje tajemství. A to já potřebuji. Soudkyně: Tomu nerozumím. Co jako potřebujete? Tajemství? Krystýn: Jasně. Potřebuji tajemství, abych si měl co vzít s sebou do hrobu. Soudkyně: Prosím? Krystýn: No do hrobu si nemůžete vzít knížky nebo křížovky. Tam si můžete vzít jen tajemství. Když nebudu žádný mít, tak se tam budu nudit. Soudkyně: Přestaňte si dělat ze soudu legraci, nebo vám udělím pokutu za pohrdání soudem. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523108
Krystýn: Za co, vaše samoděržaví? Soudkyně: Jsem samosoudkyně! Krystýn: Před sto lety byste byla tak leda u valchy. Soudkyně: Vy se někde léčíte, pane svědku? Krystýn: V Bohnicích. Soudkyně: Už dlouho? Krystýn: Asi třicet let. Soudkyně: S čím? Krystýn: Se zubama. Mám tam svýho zubaře. Soudkyně: (zakryla si obličej rukama. Krátká pauza.) Jaký je váš názor na celý ten rozvod? Krystýn: To je těžký, paní… vážená paní. Podle mě by je měl soud oba nechat dál pohromadě, dokud se sami nerozhodnou. Voni se pořád mají rádi. Kdyby ten rozvod nebyl tak snadnej, kdyby těch rozchodů pořád nebyly plný noviny, kdyby von nebyl vůl a vona… Podle mýho by jim soud měl napařit tak tři tejdny na Mallorce nebo na Kanárských ostrovech a bude po všem. Soudkyně: O rozvod požádal váš synovec a soud je povinen to řádně projednat. Krystýn: Vždyť říkám, že je to vůl. Soudkyně: Už jednou jsem váš napomenula, že se máte chovat slušně, jinak vám dám pokutu. Krystýn: Děvče zlatý, já se nebál ani za okupace. Mě nevyděsíš. Soudkyně: Soud uděluje svědkovi panu Krystýnovi pokutu deset tisíc korun českých. Krystýn: Hm. To je jak za komunistů. Trestaj vás za pravdu. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523108
Soudkyně: Znevažujete soud. Krystýn: Co po mně vlastně chcete. Abych říkal, co si myslím, nebo abych mluvil spisovně. Pokud vás můj názor nezajímá, tak proč mě sem taháte. Soudkyně: Jste svědkem ve věci projednávání rozvodu. Svědek musí mluvit pravdu… Krystýn: …a nic než pravdu a k tomu mně dopomáhej Bůh. A ten to taky všechno vidí, včetně tý vaší povedený pokuty, paní předsedkyně zde nepřítomného soudu. Soudkyně: Soud se řídí soudním řádem. Krystýn: A já jsem svědek a mluvil jsem, mluvím a budu mluvit tak, jak mi zobák narost. (Soudkyně jen nasucho polkla, v duchu asi počítala do deseti, možná dvakrát, a nakonec rezignovala.) Soudkyně: Má nějaký dotaz na svědka právní zástupce strany žalující? Zástupce: Znáte dobře mého mandanta? Krystýn: Koho? Zástupce: Mého mandanta! Krystýn: Žádnýho mandanta neznám. Soudkyně: Svého synovce. Krystýn: A jó, Pepu! Už od narození. Byl to úplně normální kluk. Krad hrušky, rozbíjel okna, povaloval popelnice a maloval po zdech takový ty obrázky, co se neslušej. Zástupce: Může být dobrým manželem a otcem?
100 Ukázka elektronické knihy