„Ještě to teda není úplně jistý, tati, ale mám to posichrovaný, takže to vidím hodně nadějně. Médea říkala, že pracovní pohovor bude spíš formalita.“ Inženýr Kárský má radost, že jeho jedinou dceru už nebude muset chránit před podezřelými individui, motajícími se v noci okolo benzínky. „Super, Iren! Aspoň se konečně vyspím,“ povídá. Je 19.20 a Irena se potřebuje ještě vykoupat a udělat ze sebe ženskou. Vtom jí přijde zpráva od Médey, že se s Matym o půl hodinky opozdí. Řešíme něco důležitýho, Iri, promiň. To zní docela vážně, napadne Irenu. Snad to nebude nic hrozného. Moc se tím ale nezabývá, musí se dát rychle do pucu. Dnes večer se chce cítit dobře. Ve vaně se Ireně honí hlavou, na co se bude Marka ptát, až ho bude zpovídat pro článek. Přecejen má z toho obavy, její novinářské zkušenosti nejsou chabé, ale spíš nulové, pokud nepočítá nějaké žurnalistické texty v rámci studia češtiny na vysoké škole. Dalšími mocnými doušky ze sklenice Pálavy, kterou si postavila na okraj vany, zahání nervozitu. Poslední dobou žila dost uzavřeně a s lidmi se moc nestýkala. Odvykla si od společnosti a najednou organizuje oslavu. Dostavila se u ní tréma, kterou vydatně zapíjí. Takže když o hodinu později zazvoní její kamarádka s přítelem, má už v sobě celou sedmičku vína. Asi chce znovu přijít o řidičák, protože ve 22.05 slíbila vyzvednout Marka před Ridlem.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523106