„Ano, toho mám na mysli. On mu tady nikdo jinak neřekne, víte. Ano, byl tady s Fešákem, a co se stalo? Nebo proč se na něj ptáte?“ zatvářil se podezíravě a poté se srovnal o opěradlo. „Hledám ho. No, hledám… spíše jestli na něj nemáte nějaký kontakt, nebo kde bych ho mohla najít. On totiž ztratil zřejmě psa a já vím, kde by ho mohl hledat. Tedy myslím, že vím, to je celé,“ napila se z malého hrníčku voňavé kávy a čekala na odpověď. „On ztratil Fešáka? To musí bejt na mrtvici, jak ho znám. Mám na něj telefon, tak vám ho můžu předat… jen…“ sepnul rty do zvláštní grimasy. „Co jen?“ „Nemá zrovna zdvořilý chování… no, prostě… možná mu zkusím zavolat sám a říct mu, o co jde a pak bych vám ho předal, pokud vám to nebude vadit. Víte, je takovej horkokrevnej a byl bych nerad, aby vás nějak vyděsil,“ sepnul rty znovu. „Nejsem z cukru… zavolám mu sama. On snad potřebuje pomoct, ne já, nebo?“ vytáhla v otázce podrážděně oči. „Máte pravdu, počkejte. Skočím si pro mobil,“ zvedl se a opět zmizel někde za závěsem v zadní místnosti, aby se hned vrátil s telefonem v ruce. „Tak si pište,“ nadechl se, ale v tom mu začal telefon drnčet v ruce. „Promiňte,“ omluvil se a přijal volajícího. „Ano, Marku? Já teď nemám čas, zlato… dobře, tak ve dvanáct u tebe, ale dopředu říkám, že nemám zájem! Ahojky!“ poslal úsměv do sluchátka a vyhledal opět číslo v seznamu.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523104