správně sbírají informace. Po pár dnech aklimatizace v kanceláři vzal Hunt mladíka s sebou do terénu, a tak Terry, vyzbrojen zbrusu novým notesem a perem v třesoucích se rukou, na jednom statku poprvé v životě stanul tváří v tvář mrtvole. Tomu se říká křest ohněm – i když přesnější by spíš bylo říct křest hnojem. Na místě byly všechny tři složky záchranného systému a nalezené tělo leželo na dvoře. „Přímo před námi,“ líčil Terry, „byl mrtvý chlap, který hrál všemi barvami hnusu. Seskočil na dvoře z traktoru a přistál přímo na staré studni, o níž nikdo z živých vůbec nevěděl. Kdysi dávno ji zakryli dřevěnými prkny, jež mezitím zcela splynula s okolím a zetlela, a když na ně ten chlap z výšky skočil, propadl se skrz a utopil se dole v bahně.“ Terryho zkušenější kolega se hned pustil do zpovídání policistů a nešťastného statkáře. „Já se to všechno zatím pokoušel vstřebat a nevyhodit při tom snídani. Přemýšlel jsem, kdo to asi řekne jeho matce a jestli měl přítelkyni.“ Jak Terry říkal, vysoká škola lokální novinařiny mu poskytla rychlokurz života, ale zjevně nabízela i povinně volitelné přednášky o smrti. Tato konkrétní část jeho vzdělávání pokračovala jednou dvakrát do týdne v úřadu koronera, kde Terry poslouchal a s rozhoupaným žaludkem zapisoval koronerova podrobná líčení široké škály posledních, často dost lepkavých okamžiků mnoha lidí. Vraždy byly vzácné – koneckonců byli v Buckinghamshiru, a ne v Bronxu, ale sebevražd málo nebylo. „Kat Pierrepoint věděl, jak člověka oběsit rychle, věděl, jak má být provaz dlouhý a kam na krku je třeba umístit uzel, aby byl konec milosrdný. Většina lidí to neví.“ Z té doby si Terry odnesl hlubokou skepsi k myšlence „pokojného skonu“. Jindy ho čekala podobně depresivní zkušenost, když musel k soudu, kde „bylo zapotřebí dohlédnout na výkon spravedlnosti, a proto nemohla chybět stálice z Bucks Free Pressu v laciném saku, která všechno zapíše bezchybným pitmanem“. Tam mladého Pratchetta hned zaujaly dvě věci. Zaprvé pohled na to, jak se „lumpové, policisté a advokáti všichni vespolek smějí, žertují a dělí se o cigarety při čekání, až porota nebo soudci rozhodnou. A když se vám pohled trochu rozpil, vypadali všichni úplně stejně, tedy s výjimkou zmateného chudáka, jemuž někdo 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522993