tak jako je tlačenice v přeplněné tramvaji nezamýšlený následek veřejné dopravy. Nechtěné zlo je svým způsobem ne-vinné zlo, zlo viny netvoří. Teprve lidské zlo, zlo člověka, vědomé užití tvůrčí svobody k ničení, je zlem v plném smyslu slova. Takové zlo s sebou nutně nese i vinu. Zlo tu má svého autora, viníka. Někdo je páchá. Protože je v něm prvek vůle, je v něm i prvek odpovědnosti. Má to i druhou stránku. Protože v lidském zlu je prvek vůle, lidské zlo připouští i doznání, lítost a odpuštění. Proto je v lidském zlu i možnost očisty, rozhřešení. Snad zlo páchané člověkem má svou obdobu i mezi jinými tvory. Nevím, ač nejednou se mi to tak zdálo. Jasné mi připadá jen tolik, že tam, kde do dění vstupuje prvek svobody, vstupuje s ním i vědomí odpovědnosti a s odpovědností i možnost rozhřešení. To byl ten až hollywoodsky šťastný konec mé knihy v jejím nevinném prvním znění: přírodní nevina, lidské provinění a odpuštění, které příroda nabízí a člověk přijímá či přijmout může. Skutečná hrůza mě jímala z něčeho jiného, z lidského zla, které vyklouzne z lidské vůle, avšak již ne do přirozené nevinnosti, nýbrž do anonymity. Je to zlo, které nikdo nevyznává a které proto nikdo nemůže odpustit. To je ono hrůzné, anonymní zlo, ke kterému dochází z lidské vůle, avšak nikdo se k němu už nehlásí, nikdo za ně nepřijímá odpovědnost. Vina jako by tu prostě visela ve vzduchu, jako na dávných filmových záběrech z dob holocaustu. Všichni ti lidé jsou dávno po smrti, čtyřleté děcko v přešitém zimníku i muži v elegantních uniformách s lebkou a hnáty na brigadýrkách. Není koho obvinit, komu odpouštět. Jen vina tu visí ve vzduchu, jako by kdesi vysoko nad zemí kdosi stiskl tlačítko a shodil náklad zla a utrpení na svět dole ve tmě. Anonymně. Anonymita zla je to hrůzné. Nepřipouští vinu ani odpuštění. Jen je. Obvykle se legitimizuje slovy „já nic, byl to rozkaz“, jako by rozkazy vyšly odnikud, z „vyšších míst“. Nebo jako by zlo bylo prostě zabudované do složitosti skutečnosti. A opravdu: anonymita nevzniká jen z popření odpovědnosti. Daleko běžněji vzniká prostě z anonymity davu či jen ze složitosti věcí, kterou člověk nedokáže obsáhnout. Někdy ze lhostejnosti, někdy z neochoty vědět,
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522963