tedy dopravním prostředkem, v němž se můžeme snadno přepravovat buď jako řidič nebo spolucestující. Tato fobie se zpravidla projevuje, když jsme v pasivní úloze spolucestujícího, tedy nikoli když sedíme na sedadle řidiče a můžeme tento pohyb usměrňovat anebo zastavit. V této souvislosti není bez zajímavosti připomenout, že případy mořské nemoci a letecké nemoci jsou rovněž ve vztahu k perinatální dynamice a většinou mizí, jakmile jedinec ukončí proces psychospirituální smrti a znovuzrození. Je pravděpodobné, že klíčovou roli zde sehrává prvek ochoty vzdát se potřeby něco ovládat a schopnosti poddat se proudu událostí bez ohledu na to, co přinesou. Potíže vznikají, když se jedinec snaží za každou cenu získat kontrolu nad procesy, které mají vlastní dynamiku. Přílišná potřeba mít celou situaci pod kontrolou se projevuje především u jedinců, kteří jsou vystaveni silnému vlivu třetí perinatální matrice (BPM III) a odpovídajících COEX-systémů, zatímco schopnost poddat se proudu událostí se váže k pozitivním aspektům první a čtvrté matrice (BPM I a BPM IV). Akrofobie – strach z výšek není ve skutečnosti čistou fobií. Vždy je spojen s nutkáním skočit dolů nebo se vrhnout z věže, okna, útesu či mostu. Pocit padání provázený současně strachem ze zničení je typickým projevem závěrečných fází třetí perinatální matrice (BPM III). Původ této souvislosti není zcela jasný, ale může zahrnovat fylogenetickou složku. Některá zvířata rodí ve stoje a ženy v některých přírodních kulturách při porodu visí na větvi stromu nebo rodí v dřepu či v kleče opřeny na všech čtyřech končetinách. Dalším vysvětlením může být, že toto spojení je reakcí na první setkání s jevem gravitace, nevyjímaje možnost vlastního pádu nebo dokonce vzpomínku na tuto událost. Ať už je tomu jakkoliv, lze konstatovat, že lidé, kteří se během holotropních stavů ocitají pod vlivem třetí matrice, prožívají různé pády, skoky do vody nebo s padákem. Nutkavý zájem o sportovní disciplíny a jiné aktivity související s padáním (parašutismus, bungie-jumping, letecká akrobacie) nejspíš odrážejí potřebu exteriorizovat1 pocity blížící se katastrofy v situacích, jež zajišťují určitý stupeň kontroly (gumový provaz nebo padáková šňůra) nebo poskytují bezpečí v nějaké jiné formě (pád do vody). COEX-systémy, které odpovídají za projev této stránky porodního traumatu, zahrnují vzpomínky na situace, kdy dospělí při hrách vyhazovali dítě do vzduchu, a na nehody spojené s pády. Jelikož souvislosti mezi strachem z výšek, zážitky padání a závěrečnou fází porodu jsou poněkud záhadné, pokusím se tuto fobii přiblížit 1 exteriorizace – vyjádření vnitřních psychických procesů zevním způsobem v interakci jedince s prostředím, opak introjekce. (poznámka vydavatele) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522881
na konkrétním případu. Jedná se o zážitek Ralpha, německého emigranta žijícího v Kanadě, který se před mnoha lety zúčastnil našeho semináře holotropního dýchání, který jsme pořádali v Britské Kolumbii. Popisy případů, jež se vztahují k některým dalším druhům fobií, jsou uvedeny v jiných mých publikacích. Během holotropního sezení prožil Ralph silný sled zhuštěných zážitků (COEX-systém), který pociťoval jako příčinu své vážné fobie z výšek. Ve vrstvě nejblíže k povrchu vědomí dominovala vzpomínka z období předválečného Německa. Byla to doba nejen hektického zbrojení a budování ozbrojených sil, ale také příprav na olympijské hry v Berlíně, jejichž prostřednictvím Hitler hodlal demonstrovat nadřazenost nordické rasy. Protože vítězství na olympiádě znamenalo pro Hitlera záležitost nesmírného politického významu, mnoho talentovaných atletů bylo zařazeno do zvláštních táborů, kde absolvovali intenzivní a přísný sportovní výcvik. Pobyt v těchto táborech představoval alternativu k odvodu do nechvalně proslulé německé armády Wehrmachtu. Pro Ralpha, který jako pacifista nesnášel vojnu, znamenal výběr do tohoto tábora vítanou příležitost vyhnout se odvodu. Výcvik zahrnoval řadu sportovních disciplin a probíhal za nesmírně tvrdých soutěžních podmínek. Všechny výkony se známkovaly, přičemž ti, kteří dosahovali nejnižšího počtu bodů, museli narukovat k vojskům. Ralph za ostatními zaostával, a tak dostal poslední šanci vylepšit si svou pozici. Cítil obrovskou motivaci i zájem, aby uspěl, avšak úkol, který měl splnit, byl nesmírně těžký až děsivý. Měl učinit něco, co ještě v životě nedělal, totiž skočit po hlavě do bazénu z osmnáctimetrové věže. Biografická vrstva systému zhuštěných zážitků mu přinesla znovuprožití obrovského strachu ze skoku do vody a pocity letu vzduchem. Hlubší vrstva téhož systému zážitků, která následovala bezprostředně po tomto zážitku, se projevila v podobě znovuprožití Ralphova zápasu během závěrečné fáze porodu se všemi průvodními emocemi a tělesnými vjemy. Celý proces pak přešel do výjevu, který podle Ralphových slov musel představovat zážitek z minulého života. Změnil se v dospívajícího chlapce žijícího v nějakém domorodém kmenu, kde se společně se svými vrstevníky účastnil nebezpečného obřadu přechodu. Jeden po druhém museli vyšplhat na Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522881
vrchol věže zhotovené z dřevěných klád svázaných k sobě pružnými úponky různých rostlin. Jakmile vylezli na vrchol, každý si přivázal ke kotníkům jeden konec dlouhé liány a druhý připevnil k okraji plošiny na vrcholu věže. Skok z věže jištěný pouze dlouhou liánou, aniž by se člověk při něm zabil, vyjadřoval symbol uznání a dosažení náležitého postavení a také představoval záležitost nesmírné osobní hrdosti. Když prožíval všechny pocity spojené se skokem při tomto obřadu přechodu, uvědomil si, že se velmi podobají pocitům, které ho provázely při skoku v táboře olympioniků i v průběhu závěrečné fáze porodu. Všechny tři situace evidentně tvořily nedílnou součást téhož COEX-systému. Zoofobie – patologický strach ze zvířat může být orientovaná na různé formy života od obrovských a nebezpečných bestií až po malá a zcela neškodná stvoření. V podstatě lze říci, že žádné z těchto zvířat nepředstavuje pro člověka trpícího touto fobií žádné akutní nebezpečí. Tradiční analýza chápe obávané zvíře jako symbolické vyjádření kastrujícího otce nebo zlé matky a vždy mu připisuje sexuální podtext. Avšak práce s holotropními stavy odhaluje, že tento biografický výklad zoofobie je nepostačující, protože zmiňované poruchy mají důležité perinatální a transpersonální kořeny. Je-li předmětem fobie velké zvíře, potom nejdůležitějším prvkem je nejčastěji téma spolknuté nebo pozřené oběti (vlk), nebo souvislost s těhotenstvím a kojením (kráva). Již jsem se zmínil, že archetypální symbolika spojená s počátkem druhé perinatální matrice (BPM II) vyjadřuje zážitek, kdy má člověk pocit, že je polknut nebo pozřen. Tento perinatální strach z pohlcení může být tudíž projikován1 na různá velká zvířata, především na dravce. Některá zvířata mají navíc zvláštní symbolický význam související s porodním procesem. Můžeme říci, že výjevy gigantických tarantulí se často objevují v počáteční fázi druhé matrice (BPM II) jako symbol pohlcujícího ženského principu. To zřejmě odráží skutečnost, že pavouci chytají do svých sítí volně poletující hmyz, který znehybní, omotají a nakonec usmrtí. Není nijak těžké vidět zde hlubokou spojitost mezi tímto sledem událostí a zážitky dítěte v průběhu porodu. Je pravděpodobné, že tato souvislost má zásadní význam z hlediska rozvoje arachnofobie – strachu z pavouků. 1 projekce – mimovědomé přenášení a promítání psychických obsahů navenek do objektů vnějšího světa. (poznámka vydavatele) Ukázka elektronické knihy