R O Z M A R Ý N OVÁ Z ÁT O K A
„Tu dívku oslovil jen ‚lásko‘, takže nevím, jak se jmenovala. Dopisy mám ale v kabelce. Mohli bychom se podívat, jestli v některém z nich není uvedeno její jméno.“ Pokrčil rameny. „Už máte skoro dopito, přinesu lahev a doleju nám.“ „Příběh toho domu je tak tajemný,“ řekla, vstala a následovala ho dovnitř. „Neřekla náhodou vaše babička někomu tady v Rozmarýnové zátoce, proč neměla pana Ellise ráda?“ „Nevím,“ zamyslel se. „Proč vám na tom záleží?“ „Protože mám pocit, že za celým tím příběhem je něco víc.“ Vzpomněla si, jaký smutek a beznaděj z Alfrédova dopisu čišel. „Prostě mám takové divné tušení.“ „Myslím, že to byl starý držgrešle, který nebyl zcela při smyslech,“ prohlásil Josh a poklepal si na spánek. „Možná, ale třeba taky ne. Má tady vaše babička nějaké přátele? Ráda bych zjistila, jestli něco nevědí.“ „Máte na krku rozpadající se barák, takže byste se měla soustředit na rekonstrukci. Být vámi, neztrácel bych čas hloupostmi.“ „Řekněte mi jen jedno jméno,“ naléhala. Zamračil se. „Jedna její kamarádka tu ještě bydlí a Alfréda Ellise pamatuje. Možná byste se mohla zeptat jí.“ Melanie se rozzářila. „Jak se jmenuje?“ „Adelaide Wetherbyová. Říká si Addie.“ „Myslím, že ji znala i moje babička. Pamatuju si, že když jsme tu byly na dovolené, jednou nebo dvakrát jsme se u ní zastavily.“ Vytáhl zátku z lahve a dolil jí sklenici. Ve víně se mísila květinová a citrusová vůně spolu s alkoholem. „Je strašně milá – občas jí pomáhám s nákupy –, ale je senilní. Minulý měsíc si vyzdobila dům v domnění, že jsou Vánoce.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522288