IRIDONEA Povídka získala 1. místo v soutěži Povídka Istroconu (vyšla ve sborníku Istrocon6) „Hola hola, pozemšťané, zdraví vás investigativní novinář Ben Moxa z IN. Pokud nežijete někde v jeskyni, tak jste určitě postřehli plánovanou expedici na Iridoneu. Důvodem expedice je geologický průzkum planety s cílem identifikace nalezišť iridonu, jemuž se také přezdívá cognitium pro jeho fantastickou schopnost reagovat na lidské myšlenky. Iridonea je v tuto chvíli jedinou známou planetou, kde se cognitium vyskytuje. Pokud vše půjde podle plánu, společnost ALWA, která za podpory investorů celou expedici financuje, začne s těžbou iridonu do konce roku. To znamená, že lidstvo čeká vstup do nové, vzrušující éry! A já jsem moc rád, že jsem dostal šanci být u toho. Zatím to jde skvěle, cestou sem nikdo neutrpěl žádná zranění, pokud nepočítáte jeden přivřený palec, a přistání jsme taky všichni přežili! Teď čekáme, až budeme moci opustit loď a začít prozkoumávat nejbližší okolí. Většinu povrchu Iridoney tvoří pralesy se stromy o výšce mnoha desítek až stovek metrů, takže to určitě bude stát za to. O dalším vývoji expedice vás bude informovat Ben Moxa, investigativní novinář z IN aneb ten, co věčně strká nos, kam nemá.“ Ben Moxa vypnul záznamník a spokojeně se rozvalil v křesle.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522007
„Dobrá práce,“ pochválil ho hologram jeho šéfové problikávající na projekčním lůžku vedle řídícího panelu. „A kdy jim konečně řekneš o své nemoci? Vsadím se, že to pořádně zvedne sledovanost.“ „Nezačínej, dobře víš, že teď se chci soustředit na Iridoneu.“ Hologramová postava si povzdychla. „Jak myslíš. Tak aspoň z téhle expedice posbírej pořádně šťavnaté jednohubky.“ „Já vím, Ali, maso a krev,“ mávl s úšklebkem Ben rukou. Šéfová mu věnovala varovný pohled jasně říkající: jestli to zvoráš, jsi letos bez prémií, a přerušila přenos. Ben se zadíval na temnou zeleň pralesa začínajícího jen pár desítek metrů od místa, kde přistáli. Nikdy nebyl v pralese. Na Zemi žádné nezůstaly a tohle bylo poprvé, kdy dostal možnost přifařit se k nějaké expedici, která opravdu přistála na povrchu planety, místo aby jen kroužila okolo a dolů posílala vozítka a roboty. O podobné příležitosti byla rvačka. Na Iridoneu si brousila zuby řada jeho konkurentů a nic by je nepotěšilo víc, než kdyby to podělal a oni ho mohli vystřídat. Co po něm Ali chtěla, bylo jasné jak facka. Měl expedici náležitě zpopularizovat. ALWA sice všechno zacvakala, ale zadlužila se až po své těžařské uši. Zájem veřejnosti měl vytvořit bublinu, díky níž vyletí akcie a třeba se i objeví další ambiciózní investor ochotný vysolit pár miliard, aby se mohl ohřát ve světle vycházející hvězdy zvané iridon. A ALWA by nepochybně našla na svých účtech nějaké drobky pro Ali a její zpravodajské služby IN.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522007
Ben sledoval zprávy o iridonu od chvíle, kdy vědci poprvé objevili jeho stopové množství v meteoritu spadlém někde na území bývalého Ruska. Kov, který reaguje na lidské myšlenky... „Hej, nohy dolů z řídícího panelu, kámo!“ ozvalo se za ním. Ben nohy sundal a otočil se. Ve dveřích stál Londy a měřil si ho mrzutým pohledem. „Jdeš ven?“ kývl Ben na jeho khaki bundu, v níž pobledlý mladík vypadal jako moučný červ. Na legionáře mu vždycky přišel trochu nedomrlý, ale byl snad jediný z posádky, kdo s ním nemluvil přezíravě. Ostatní měli neustálou potřebu mu dávat najevo, že zatímco každičký z nich má v expedici své nezastupitelné místo, investigativní novinář je postradatelný. Také se během cesty často bavili nevybíravými žertíky na jeho konto, které podle Bena hraničily se šikanou. Tušil, že za tím špatně skrývaným nepřátelstvím tkvěla obava, že zveřejní různé osobní pikantnosti z jejich cesty, což bylo přesně to, co hodlal udělat. Už měl ve svém soukromém deníku pár slibných záznamů. Protože ruku na srdce, veřejnost nezajímaly zdaleka
tolik
výsledky
geologického
průzkumu
a
reforma
pozemských technologií, jako fakt, že kapitán chodí doma na vostro nebo že vedoucí geolog si velmi bolestivě přivřel palec do dveří, když se v noci plížil z ložnice kopilotky Swarmi, které od té doby legionáři s gustem přezdívali kopulatka. Jak říkala jeho šéfová a mentorka – lidi nejvíc táhne sex, smrt a prachy. Proto na něj tlačila, aby otevřeně promluvil o své nemoci. On to odkládal. Na neurčito. Ve skutečnosti vůbec neměl v plánu někdy veřejně oznámit, že trpí extrémně
100 Ukázka elektronické knihy