„Komu?“ „Ženě.“ „To je přísně zakázáno.“ „Ve tmě, když vás nikdo nevidí?“ Vzal služební čepici, plivl na stříbrnou lebku a začal ji čistit. Po chvíli byla jako nová, seržant pohlédl zálibně na své dílo, nasadil čepici a přejel palcem švihácky po kšiltu. „Hloupý kecy,“ řekl. „Netvrdil jste něco o přísném služebním zákonu?“ „Nemáš co půjčovat služební pistoli. To jsem řekl.“ „Nebylo to vůbec jednoduché,“ pokračoval jsem v řeči, jako bych neslyšel. „Nejdříve jsem prokopal sněhovou závěj navátou k bráně našeho statku. Směr jsem určil podle hluku pásových vozidel jedoucích po silnici. Jedno jelo nahoru, dvě jela dolů, o něco později dvě jela nahoru a jedno dolů. Měli v tom řád. Poslední prudký nápor a dopadl jsem na zmrzlý asfalt. Překvapí vás někdy vlastní neslušné jednání?“ Pohlédl na mne, jako by mne viděl poprvé. „Nedělal jsem to poprvé,“ přiznal jsem s nadsázkou. „V zájezdní restauraci před městem pořádali svatbu. Nevěsta byla v osmém měsíci, ženich byl od letectva. Věci dostaly velice rychle spád. Objednal jsem něco k pití a ukázal číšnici hrst bankovek. Přikývla skloněná nad stolem dostatečně nízko, abych je viděl. Ale to již hostinský přinesl kořalku a pronesl přípitek na celou hospodu. Hloupé kecy o kavalerii. Číšnice přinesla hovězí polévku s mastnými oky, nudle, mrkev. Dobrá německá kuchyně.“ „Byla pěkná?“ „Po dlouhé době se na mne usmálo štěstí. Blondýna, štíhlé nohy, pěkně udělaná, a jak to bývá, někdo z místních začal blábolit nesmysly o SS jízdě. Prý byli v Kalaji.“ „Krajem projeli žoldáci a odrbali kuřata?“ „Mluvili o někom ubodaném Poláky a také mluvili o šílenci, o kterém jsem slyšel o dva dny dříve ve vlaku od jednoho důstojníka.“ „Najednou jsi byl veliký hrdina?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521873