Nabízí se ještě mnoho dalších otázek, které je nutno zodpovědět, abychom měli jasno, jak se získanými daty nakládat. Nad některými z nich se už pozastavovali odborníci v dřívějších výzkumech, na další je teprve třeba najít odpověď, příp. univerzální odpověď neexistuje a bude vždy záležet na konkrétních okolnostech a účastnících probíhajícího interview. Spolehlivost, věrohodnost a objektivita získaných dat – Na první pohled se může zdát, že jsou jazykové biografie příliš subjektivní na to, aby je šlo brát jako východisko výzkumu, ale dřívější výzkumy ukazují, že jazykové biografie jsou v rozumné míře spolehlivé a lze z nich tudíž čerpat data nejen k ověření poznatků získaných jinými metodami, ale i zcela samostatně.81 Například několikaletý Nekvapilův výzkum jazykových biografií českých Němců (Nekvapil 2001), který probíhal v letech 1995–98 a v němž byli za účelem zjištění vlivu časového faktoru na stabilitu vyprávění titíž respondenti interviewováni zhruba po jednom roce, ukázal, že časový faktor nemá na stabilitu zkoumaných vyprávění podstatný vliv – respondenti vyprávěli „v zásadě totéž“, jejich vyprávění nebyla zcela shodná, ale nelišila se nijak významně. Vzhledem k tomu, že do každého vyprávění se vždy promítá současná situace respondenta (minulé události ze svého života vypráví na základě současného se vztahování k ní a svůj vztah k prožitému neustále redefinuje – viz Pavlásek a kol. 2019: 34), lze předpokládat, že dokud bude stabilní životní situace respondenta, bude stabilní i jeho prezentace daných událostí.82 Osoba výzkumníka – Na výsledky každého kvalitativního výzkumu, kde dochází k přímému kontaktu mezi výzkumníkem a respondentem, má ve větší nebo menší míře vliv také samotná osoba výzkumníka, jeho znalost zkoumaného prostředí, zda se s respondenty znal už před výzkumem anebo je to jejich první setkání, věkový rozdíl výzkumníka a respondenta, jejich sociální postavení, zkušenost výzkumníka, jak je výzkumník respondentem vnímán, chová se formálně/neformálně, přímo či nepřímo prezentuje určité názory atd. „Během terénního výzkumu vždy vstupujeme do velmi komplexního kontextu, ve kterém se nejsme 81
82
Např. Ritchie (2003: 26) konstatuje, že orální historie je stejně spolehlivá (či nespolehlivá) jako každá jiná výzkumná metoda – žádné informaci jakéhokoli druhu nelze v tomto případě zcela důvěřovat a všechny zdroje musí být ověřeny za použití dalších metod nebo pramenů. I v případě svého výzkumu Nekvapil (2001) upozorňuje na skutečnost, že tato stabilita vyprávění je pravděpodobně daná také relativně stabilní aktuální společenskou situací v době výzkumu: pokud by byl výzkum prováděn v době společensky nestabilní, společenské změny by pravděpodobně ovlivnily také vnímání a reflexi svého života jednotlivými respondenty.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521835