Xenograft (Ukázka, strana 99)

poprvé. Silnější zobák si žádá silnějšího nepřítele. Vprostřed dne či noci, o polednách či v hodině duchů, v sevření spalujících horeček či mrazivé zimnice, na smrtelném loži či v kolébce budoucího zrození nepřestanu

usrkávat

z farmakonu

živícího

touhu

po

skonu

i rozmnožení.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521805

IV. PÁTEK I. Oáza Byl pátek, ale úplně stejně by býval mohl být i jakýkoli jiný den.

Jakýkoli jiný – hlavně dostatečně anonymní, touhou po uznání své jedinečné

osobnosti

nikoho

neobtěžující.

Bezmyšlenkovitým

poukázáním nataženého prstu arbitrárně určený, nikoli k na míru ušitému účelu záměrně vyvolený. Dotěrným puzením svévole zplozený. Jakýkoli jiný – jen ne v autonomní entitu s nezávislou inteligencí

se

zvrhnuvší.

Každý

takový

dosud

se

v noc

nepřehoupnuvší. Svou ústrojností zachovat při usuzování na jeho povahu zdrženlivost a nenechat se strhnout ke zbytečně rozevlátým dohadům umožňující. O sobě samém jako o dni, který již ve skutečnosti může být dávno nocí a který se beztoho za pár hodin z nevyhnutelnosti překulí v den odlišný, nové vymezení vyžadující, nespekulující.

A co ti, nad jejichž hlavami se anonymní dny (a ještě anonymnější) noci střídají jako beztvářné figury na orloji světské marnosti? Kdo ze zástupu podavačů a tupých slouhů existence se dnes ocitne pod zvětšovacím sklem a zakusí, jaká je to slast, když se jednomu nečekaně do zad jako ostré hroty zabodnou zraky smyslově nepoznatelného publika? Koho zakrátko ruka zaměnitelnosti vylosuje z přelidněného osudí a ověnčí jej pro dnešek aurou výjimečnosti? Kdo bude milostí

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521805

vesmírného dramaturga učiněn takovým, že už nebude moci být jakýmkoli jiným? Kdo bude povýšen nad nadpočetné srocení bezejmenných a oblaží přihlížející svou jedinečnou osobností, namísto aby je jí obtěžoval? Komu bude dovoleno zvrhnout se v autonomní entitu s nezávislou inteligencí? Čí srdce zaplesá nad výsadou rozevlátých spekulací o vlastní podstatě? Kdo sám pro sebe uzme libovolné vymezení, aniž by se záhy z nevyhnutelnosti překulilo ve svůj opak?

Zní to, jako by to celé někdo vymyslel. Vymyslel a neodolal nutkání vyprávět o tom. Vyprávět a klikatit to, aby vyprávění nepominulo příliš rychle a nezanechalo myslitele znuděného opět pouhým myšlením. Prozradit vždy jen tolik, aby nůž verbálního vyjádření neukrojil z bochníku sdělovaného obsahu příliš tlustý krajíc a nevyvolal tím hrozbu brzkého vyčerpání zásob. Tak proto před sebe ten filuta klade štít v podobě cizorodé vypravěčské instance! Tak proto mu při představě přímočarého přenosu informace vyskáčou na čele krůpěje studeného potu, které jako neposedné vezikuly dopravují na povrch další a další postradatelné účastníky procesu komunikace!

Tak proto povolává nepotřebné poslíčky vnášející do původně bilaterální výměny dat vlastní perspektivy a pohříchu osobní motivy!

Taková je už inklinace všeho myslícího, že nechce rozdávat svá dílka lacino. Raději si to vybájí celý románový svět. Raději to počká, než se tomu v představách vykreslí fiktivní odbytiště krajně nevěrohodných životních událostí. Raději se to pokusí o diletantskou nápodobu velkého třesku. Raději to znovu vynalezne kolo. Raději to opět projde kompletní evolucí lidského druhu, jen aby to dospělo 100 Ukázka elektronické knihy