„Vy myslíte Viktora?“ zvědavě si ji prohlédla. „Co mu chcete?“ „Soukromá záležitost!“ utnula ji Míla. „Je tu?“ „Jděte dozadu a zaklepejte na ty modré dveře. Já vás tam nahlásím.“ Míla prošla prodejnou k modrým dveřím a po zaklepání uslyšela bzučák, tak zatáhla za dveře a vešla. Tmavá chodbička vedla asi do tří místností. Z jedné vykoukla hlava. „Prý mě sháníte?“ „Ahoj Klá… eee…Viktore. Já… mám problém. Nebo dotaz. Teda. Jako. Můžu s tebou mluvit?“ „Á, Mílo, zdravím. Teď mám půl hodiny přestávku. Možná bychom si ale měli dát spíš kuřáckou pauzu za obchodem, pokud chceš něco probírat, co?“ Míla se zmohla jen na kývnutí hlavy jako souhlas. Až teď si uvědomila, že si to měla pořádně rozmyslet. Viktor ji však rychle vedl postranní chodbou ven za obchod. Byl tam malý parčík s lavičkami. Před polednem byl opuštěný, jen jedna maminka s kočárkem bezcílně bloudila na druhé straně. „Tak mluv, nemůžu zvědavostí vydržet!“ pobídl ji. „Byla u mě na návštěvě Móňa.“ „Petra už to ví?“ „Ne, já se chtěla nejdřív na něco zeptat a nechtěla jsem ji rušit v práci.“ „Fajn, já ti odpovím na otázky, ale by odpovíš na moje, ano?“ Míla kývla. „No tak co potřebuješ?“ „Je Peťa lesba? Já vím, zní to blbě,“ omlouvala se. „Zní to blbě a blbý dotaz to je. Vadí ti to slovo nebo ta skutečnost?“ „Asi to slovo, myslím.“ Klára zvedla oči v sloup: „Odpověď znáš. Ještě něco?“ „Móňa byla její přítelkyně?“
~ 98 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521713