„Vy myslíte Viktora?“ zvědavě si ji prohlédla. „Co mu chcete?“ „Soukromá záležitost!“ utnula ji Míla. „Je tu?“ „Jděte dozadu a zaklepejte na ty modré dveře. Já vás tam nahlásím.“ Míla prošla prodejnou k modrým dveřím a po zaklepání uslyšela bzučák, tak zatáhla za dveře a vešla. Tmavá chodbička vedla asi do tří místností. Z jedné vykoukla hlava. „Prý mě sháníte?“ „Ahoj Klá… eee…Viktore. Já… mám problém. Nebo dotaz. Teda. Jako. Můžu s tebou mluvit?“ „Á, Mílo, zdravím. Teď mám půl hodiny přestávku. Možná bychom si ale měli dát spíš kuřáckou pauzu za obchodem, pokud chceš něco probírat, co?“ Míla se zmohla jen na kývnutí hlavy jako souhlas. Až teď si uvědomila, že si to měla pořádně rozmyslet. Viktor ji však rychle vedl postranní chodbou ven za obchod. Byl tam malý parčík s lavičkami. Před polednem byl opuštěný, jen jedna maminka s kočárkem bezcílně bloudila na druhé straně. „Tak mluv, nemůžu zvědavostí vydržet!“ pobídl ji. „Byla u mě na návštěvě Móňa.“ „Petra už to ví?“ „Ne, já se chtěla nejdřív na něco zeptat a nechtěla jsem ji rušit v práci.“ „Fajn, já ti odpovím na otázky, ale by odpovíš na moje, ano?“ Míla kývla. „No tak co potřebuješ?“ „Je Peťa lesba? Já vím, zní to blbě,“ omlouvala se. „Zní to blbě a blbý dotaz to je. Vadí ti to slovo nebo ta skutečnost?“ „Asi to slovo, myslím.“ Klára zvedla oči v sloup: „Odpověď znáš. Ještě něco?“ „Móňa byla její přítelkyně?“
~ 98 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521713
„Jo, chvíli. Neměla by ses na to spíš zeptat Petry?“ Míla se nedala. Když už se do toho pustila, nepřestane. „Můžeš mi říct něco o Móně?“ „Proč? Bojíš se konkurence?“ „Ne, potřebuju to vědět z jiného důvodu.“ Klára na ni chvíli hleděla, jako by se snažila odhadnout, co je cílem vyprávění. „Móňu znám z baru, kde jsme se poprvé potkaly. Je to už dlouho, určitě jí nebylo osmnáct, když se tam poprvé vyskytla. Byla bezprizorní, věčně bez peněz, ale vždycky našla někoho, kdo ji pozval na drink. Po čase už nesháněla jen drinky, ale i perník. Petra s ní byla jen chvíli. Hrála si asi na samaritánku, ale feťáka nezachráníš, pokud nechce.“ Koukla na Mílu, jestli má ještě nějaký dotaz. „Fajn, takže teď jsem na řadě já. Kolik a za co?“ „Co?“ vyvalila oči Míla, byl to pro ni dotaz jak od handlíře koní. „Kolik chce Móňa peněz každý měsíc a za co?“ „Jak to víš?“ vykoktala vyděšeně. Přece si celou dobu dávala pozor, aby ani slůvkem nenaznačila to, co zažila v bytě. „Protože mám oči! Protože mně na Petře záleží. Protože vím, že každý měsíc čtrnáctého jde do klubu, aby se setkala se svojí ex, i když vím, že ji nesnáší. Protože ačkoliv má slušný plat, nemá peníze, a dokonce si vzala spolubydlící. Zato ty se staráš jen o sebe. Kolikrát ti Petra pomohla, protože věděla, že to potřebuješ, a kolikrát jsi pomohla ty jí? Petra není člověk, který by svoje starosti a problémy věšel na někoho na potkání, ale ten, kdo je jí blízký, by je měl snad rozpoznat. Jenže ty se přijdeš akorát zeptat, jestli je lesba.“ Míla nečekala takovou záplavu slov, která ji zasáhla. Vyděšeně na ni koukala. Vlastně co čekala? Útěchu? Asi ano. Chtěla slyšet, že to nic není,
~ 99 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521713
že to bude v pořádku a vyřeší se to bezbolestně. Nejlepší by bylo, kdyby někdo řekl, že to byl hloupý vtip, ale to se asi nestane. Klára si zapálila a bavila se pozorováním zmatků, které se zračily v obličeji té holky. Možná na ni byla moc přísná, ale nikdo jí nemohl upřít, že měla pravdu. „Čím ji vydírá?“ zeptala se po chvíli. „To ti nemůžu říct. To je Petřina věc,“ vzpamatovala se Míla. „Musím už jít, tak dík za řeč.“ Šla domů a znovu si sedla k učení, i když bylo jasné, že dnes se už nic nenaučí. Po chvíli se přistihla, jak pozoruje vteřinovou ručičku, jak obíhá ciferník dokola. Když konečně klaply dveře, cítila, že se jí hlava může rozskočit.
~
~
100 knihy Ukázka elektronické