Ivar nic neříká, ale jelikož naslouchá pozorně, zahraju je až do konce. Sedí v předklonu a bradu si podpírá rukama, dívá se přímo na mě. Nehne brvou. Opřu kytaru o stěnu. Dáme si dalšího panáka. A pak ještě jednoho. Bez komentáře k písničkám. Pak najednou zazpívá několik taktů, myslím, že nějaký refrén: „… asi si myslíš, že jsem tě nechtěl, že za dva tři dny zapomenu. Asi si myslíš, že jsem zapomněl, ale já už tě z duše nedostanu.“ Pak už toho moc nevím. Bohužel nepřestávám nasávat. Ivar si pozpěvuje různé melodie. V jednu chvíli musím skončit a padnu do postele. Noc je strašná, plná nesrozumitelných chaotických myšlenek, anebo je to sen: U supermarketu Biltema auto přejede kočku. Někdo ji pak položí do modré plastové tašky Biltemy. Tašku pak sebere nějaká starší paní. Nepodívá se dovnitř. Vejde do restaurace, podívá se do tašky. Omdlí. Přijíždí záchranka. Záchranáři zvednou paní na nosítka. Plastovou tašku jí položí na břicho a odjedou. Spal jsem jen dvě nebo tři hodiny. Vnímám, že Ivar šel jednou ven, jinak se dole pode mnou nic neděje. Ivar je jako myška, peřinu až po bradu a na rukou palčáky. Usínám a budím se, trochu mi buší srdce a potím se, převaluju se v láku z Finlandie, dvakrát musím ven,
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521673