„Hrozně moc chci s tebou být, prosím, nepřestávej mě líbat, už mě nikdy od sebe neodháněj,“ šeptám jí u ucha a opět se zmocním jejich rtů. Udělám krok od zdi, abych se dostala rukou pod její tričko na záda a vnímala horkost její kůže skrze své dlaně. Nedokážu popsat ten pocit štěstí, že ji smím líbat a cítit její holou kůži. Chci ji, chci ji už na věky tisknout ke svému tělu. Cítit její ňadra na svých. Znovu se přisaji k jejímu krku a možná ji do něj malinko kousnu. Zaklání hlavu a tak hlasitě sténá, že se už nekontroluji. Nadhodím si ji znovu výš za nohy a pevně ji přitisknu ke zdi. Chci ji držet, objímat, líbat. Zajede mi rukama do vlasů a znovu se vášnivě líbáme. Nemůžu se nabažit jejích rtů a jazyka. Je tak dokonalá. Vtom někdo vejde do obchodu, ohlásí ho zvonek nade dveřmi. Do reality nás vrátí hlasitá rána a zvuk střepů sypajících se po podlaze. Okamžitě Marii pustím a rukou ukážu, aby zůstala tady vzadu. Vběhnu do přední části obchodu s kameninovým džbánkem v ruce, který popadnu z police na zdi, o kterou jsme byly opřené. Vidím dva chlápky v maskáčích. Servali moji kameru ze stropu. Válí se na podlaze a oni se drze hrabou v regálech se zbožím. „Vypadněte odsud! Zavolala jsem policii!“ řvu. Opravdu doufám, že Marie vzadu policii právě vytáčí. „Klídek, jdeme si jen pro peníze. Kde je babka!“ zařve ten jeden. A abych pochopila, že to myslí vážně, vezme láhev piva z lednice a upustí ji jakoby nic na podlahu. Střepy se rozlétnou do všech koutů. Na zemi kypí bublavá pěna. „Říkám vám, vypadněte odsud!“ zopakuji svou výhružku přesně ve chvíli, kdy se vedle mě objeví hlava Marie. „Kohopak to tu máme, vnučku. Tak kde máš babku, nebo si máme ten dluh vybrat u tebe?“ řekne druhý chlap tak nechutně, oplzle, že se přestávám kontrolovat. „Jdi dozadu!“ zařvu na Marii rozkaz.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521600