98
Martina Sahler
V následujících letech Madeleine Bonnetová často přemýšlela, proč se musela zamilovat právě do Antoina Girarda. Oč jednodušší by byl její život, kdyby se zamilovala do vinaře Enza s kulatými brýlemi nebo do pekaře Thierryho, který zrovna převzal otcovu patisserii na Rue Pierre Semard. S oběma mladíky tančila na městských slavnostech. Ale ve skutečnosti pro ni vždy existoval jen Antoine, včera, dnes i zítra. Jeho spolehlivost, věrnost a schopnost poznat, kdy stojí za to bojovat a kdy ne. Dodnes dokázali svou lásku utajit. Teď však nastal čas vykročit ze stínu. Byla poslední zářijová středa roku 1910, den po jejích devatenáctých narozeninách. Madeleine vklouzla do nedělních šatů a strávila spoustu času před zrcadlem. Po pás dlouhé vlasy si vyčesala do drdolu. Asi to byla zbytečná námaha, protože Horace Girard, kterému dnes měla čelit společně s Antoinem, ji znal s pusou umazanou od borůvek, s rozcuchanými copy a v roztrhané sukýnce, když jako malá běhala s kamarády po květinových polích. Viděl ji vyrůstat a dnes ji má přijmout jako svou snachu. Antoine dal jasně najevo, že pokud jeho otec Madeleine nepřijme, je připraven se s rodinou rozejít. Ještě se ho snažila odrazovat. „Proč už teď?“ ptala se ho. „Můžeme počkat, až mi bude jednadvacet. Bojím se, že všechno zničíme.“ „Už mě nebaví ty věčné tajnosti. Už nejsem malý kluk, abych se musel pořád schovávat.“ Madeleine stála před zrcadlem a poslouchala zvuky z obývacího pokoje. Slyšela, jak se talíř roztříštil o podlahu. Otec zase nadával. Všechny její smysly se soustředily na to, co se dělo v kuchyni. Opatrně odložila kartáč, jako by sebemenší zvuk měl znamenat katastrofu. Znala signály, které předcházely jeho vzteklým záchvatům. Ještě bolestnější než křik a rány byla často jeho slova. Když se schylovalo k takové bouřce, Lucas vždy utekl. Dunivé kroky se blížily a pak se rozlétly dveře jejího pokoje. „Proč není v domě žádný chléb?“ Raymondova tvář byla téměř fialová. „Na co pořád myslíš? Chceš snad starého otce nechat vyhladovět nebo co? Možná že i ty jsi jenom bastard!“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521586