Kořist (Ukázka, strana 99)

Agnes do něj škádlivě šťouchla. „Kroť se. Ať pak těch siláckých řečí nelituješ.“ Podle všeho udeřila hřebíček na hlavičku. Dröfn měla Bjólfa moc ráda, ale věděla, že má sklony být až příliš sebejistý a že tím dostává sebe i celou partu do situací, kterým by se raději vyhnuli. Když se nad tím zamyslela, platilo totéž i pro tenhle výlet. To on tenkrát na večírku navrhl, aby se sem vydali, a hned v zárodku potlačil Haukovy chabé námitky. To on si v následujících dnech s Haukem telefonoval a psal, aby plán dotáhl do konce. Podle toho, co se Dröfn o jejich debatách doslechla, se Hauk všemožně snažil vycouvat. Na cestu se sice chystal, ale bez nich.

Oni neměli na takové výpravě co pohledávat. Vysvětloval jim, že jestli vyjde najevo, že s sebou na cestu do pustiny, podniknutou v rámci svého výzkumu, vzal nezkušené společníky, dostane se do pořádného průšvihu. Kdyby se jim něco stalo, mohl by přijít o stipendium, nebo by ho dokonce mohli předvolat před etickou komisi. Bjólf se ale nevzdával a zapřísahal ho, že o výletu nikomu neřeknou.

Problém tkvěl v tom, jak přesvědčivý dokázal být. Měl vystudované herectví, ačkoliv v umělecké branži nikdy nepracoval. Místo toho si založil reklamní agenturu a využíval své vrozené nadání i naučené schopnosti k tomu, že prodával podnikům slogany, obchodní značky a reklamy.

Agentura prosperovala. Hauk proti němu neměl šanci.

Kdyby Bjólf ten nápad dál nerozvíjel, zapomněli by na něj stejně jako na většinu ostatních nápadů vzniklých v opilosti, které potom nehodlá nikdo uskutečnit. Teď ale nemělo cenu se nad tím rozčilovat, protože už se na tom nedalo nic změnit. Za chvíli si lehnou do spacáků na starých zaprášených postelích v zatuchlých temných pokojích. Probudí se s bolavou hlavou, a jakmile jim to počasí 98 • Yrsa Sigurðardóttir Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521584

dovolí, vyrazí zase na cestu. Úkolem na příští den je dojít k měřicímu přístroji, hlavnímu důvodu celé cesty. Hauk u něj stráví poměrně dlouhou dobu, takže se nestihnou stejný den vrátit do srubu ani najít jinou chatu, kde by mohli přenocovat. Budou tedy muset jednu noc přespat ve stanu na okraji ledovce. Bjólf to od začátku věděl, ale s ostatními se o to hned nepodělil. Počkal s tím, dokud jim svůj nápad náležitě neprodal. Když jim potom oznámil, že si budou muset koupit i stany, bylo už pozdě si to rozmyslet.

Dröfn měla podezření, že se s Tjörvim a Agnes v baru tak nezřízeně nalévali právě proto, že tady vlastně být nechtěli. Na rozdíl od Bjólfa si uvědomovali, že Hauk není jako oni. To jednoznačně prozrazovaly už jen vousy všech tří mužů. Všichni sice nosili plnovous, ale Tjörvi i Bjólf měli bradku pečlivě a dokonale upravenou. Hauk si naopak plnovous nechal zjevně narůst jen proto, aby se nemusel holit, zatímco druzí dva věnovali péči o bradku větší úsilí, než kdyby se každé ráno oholili. Ve srovnání s Haukem vypadali jako nablýskané zboží vedle dřevěné palety. On se do takového sešlého srubu hodil. Oni ne.

A Dröfn s Agnes už vůbec ne.

Dröfn tušila, že noc strávená ve stanu je naučí si srubu vážit. Přesto měla pocit, že by musela opravdu příšerně promrznout a mít hodně plné zuby vaření na primusu, aby se chtěla zase nechat zavřít do téhle zatuchlé rozvrzané krabice, kde není ani z jediného okna vidět ven.

Nevidět ven ale možná nakonec byla výhoda. Takový pohled by jí asi zrovna moc nepomohl. Nic jí samozřejmě nebránilo se zvednout, vyjít do předsíně a podívat se ven.

Nedokázala se však zbavit představy, že venku stojí majitelka bundy s tváří promodralou mrazem, upírá pohled K O Ř I S T • 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521584

na dveře a nemůže zaklepat. Dröfn přestala rozumně uvažovat, její fantazie se rozběhla na plné obrátky a v mysli jí vyvstal obraz mrtvé zmrzlé ženy zírající na ni pohaslýma očima. Z nějakého důvodu se jí ženiny oči zdály černé jako uhel, jako by jí zornice mrazem pukly a rozlily se do bělma.

Svíčky už téměř dohořely, takže po stručné domluvě ohledně plánů na příští den stolování ukončili. Poté ze skříňky v kuchyni vyndali další dvě svíčky a Agnes s Dröfn se ujaly mytí nádobí a úklidu, zatímco muži odešli do podkroví rozdělit pokoje a aspoň částečně vyprášit matrace.

U mytí nádobí se musely střídat. Hauk otevřel vodovodní potrubí jen na chvíli a chystal se trubky posléze zase hned vypustit, aby nezamrzly. Z kohoutku tekla tak ledová voda, že pod ní zvládly udržet ruce jen pár okamžiků. Situaci jim nijak neusnadňovalo ani to, že v kuchyni chyběl kartáč i mycí prostředek na nádobí a studená voda odstraňovala zbytky jídla špatně. Čisticí přípravek v komoře byl určený k úklidu koupelny, takže se použít nedal. Staré žluté gumové rukavice, které našly pod dřezem, je před chladem chránily jen málo, ale přece jen se vyplatilo si je nasadit.

Dröfn si nepříjemně studené rukavice stáhla a podala je Agnes. Promnula si ruce a dýchala si na ně. Agnes zatnula zuby, rukavice si navlékla a strčila ruce pod vodu.

Při práci spolu téměř nemluvily, vyměnily si jen pár slov ohledně zítřka. „Co je s tebou, Dröfn? Nesnaž se mi namluvit, že jsi v pohodě. Vidím na tobě, že tě něco žere.“ Dröfn se soustředila na to, aby se kamarádce nepodívala do očí. Místo toho bedlivě sledovala talíř, který s velkým zápalem utírala. „Jsem jenom trochu nervózní.

100 • Yrsa Sigurðardóttir Ukázka elektronické knihy