po pokoji, na lesklý nábytek se usazuje prach, měla bych ho utřít. Táta nám rozdělil úkoly, pořídil na to velký sešit, který pravidelně prohlíží, a dává nám drobné odměny. Nejvíc pracovitá je Světlovlasá, její „umyté nádobí, vynesený koš, žehlení“ se na stránkách objevuje téměř denně. Beru prachovku, ale spíš než kredenc mě znovu přitahuje zrcadlo v rohu místnosti. Je velké, vidím se celá od hlavy až k patě. Dívám se na sebe jako mnohokrát, teď ale mám sevřený žaludek, jako by se na mě díval ještě někdo jiný, někdo, koho zase nevidím já. Konečně se rozrazí dveře, dovnitř vtrhne nejstarší sestra, hned se vrhne k lednici, pak k telefonu. Strach je tentam, uf, fofrem se oháním prachovkou, do knihy zapíšu UTŘELA PRACH a vyběhnu za dětmi. Lítáme až do setmění, stěžuju si na školu, ale děti jen mávají rukama, učitelky jsou blbý, co se divíš. Když večer usínám, s vyčištěnými zuby a učesanými vlasy, v pokojíku je už tma, slyším tlumený hovor táty a Světlovlasé, v kuchyni ti dva neustále diskutují o politice a já nic nechápu, upadám do spánku, ale vtom se mi oči otevřou dokořán. Štětec! Zítra máme mít do školy štětec! Učitelka to říkala! Oh, vylekám se nesmírně, hlavně proto, že táta dbá na to, abych po deváté z pokoje nevystrčila ani nos. Musím spát, protože ráno vstávám! Vím, že ho rozčílí kdeco, nesmím vykouknout, mohl by zase křičet! Valím oči do tmy. Nebudu mít štětec, děti se mi budou smát, učitelka zase protočí oči a ohrne nade mnou nos! Oh bože, to je strašné! Horečnatě přemýšlím a nakonec, vedená děsem, sepnu ručky a jako babička z Měčína se začnu modlit. Nevzpomínám si, co říká ona, její Zdrávas, Maria je nezapamatovatelné, ale učila nás děti jednoduchou modlitbičku Andělíčku, můj strážníčku, protože ji hněte, že jsme pokolení neznabohů. 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521578
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.