Kali Anthonyová
Vidím však, že to není pravda. Přeju vám, ať je vaše manželství tak dlouhé a šťastné, jako bylo to moje.“ Eve se obrátila ke Gretě a usmála se na ni. „Děkuju vám. Můžeme jen doufat, že budeme mít takové štěstí.“ Upustila ubrousek na stůl a vstala. Vzala kabelku. „Pokud mě omluvíte, zajdu si na toaletu.“ Pak odešla od stolu, jako by ji pronásledovali psi pekelní. Gage ji sledoval, jak rychle kráčí, s pohupujícími se boky, zatímco jí číšník ukazoval správný směr. „Možná to ode mě bylo netaktní. Eve je okouzlující žena a musí to pro ni být stresující.“ „Občas zapomíná, jak krutí lidé dovedou být. Moje snoubenka je velice citlivá.“ Na okamžik zaváhal. Byla to pravda. Jak jen na to mohl zapomenout? Vždycky viděla ve všem to nejlepší, i když život přinesl to nejhorší. Vypadal však šokovaně, doopravdy šokovaně tím odhalením, a jeho mozek to nedokázal zpracovat. Žil v dojmu, že byla součástí těch řečí, které měly zničit jeho pověst. Nenapadalo ho, jak by tomu mohlo být jinak. Prostě to předpokládal. „Doufám, že jsem ji nerozrušila.“ Evein zděšený tón, pobledlá tvář. Nedokázal přestat uvažovat, že to pro ni bylo naprosté překvapení. Co když ano? Co když o tom neměla žádné tušení, protože celou tu dobu strávila v exilu ve Francii? Nedokázal to pochopit, jako by se mu celý život obrátil vzhůru nohama. „Asi bych za ní měl zajít a zkontrolovat ji…“ „To byste měl. Já tady počkám a budu dál ochutnávat tohle lahodné víno. V příštích měsících toho 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521560