Clare Connellyová
Olivia zdědila její podobu a já jsem jakási připomínka otcovy irské babičky.“ „Tvoje vlasy jsou jako oheň.“ „To je v pořádku. Už jsem se svým zevnějškem smířená.“ „Netuším, s čím by ses měla smiřovat.“ Zmateně na něj zírala. Skoro to vypadalo, jako by si vážně neuvědomoval, jak nezajímavá a nepřitažlivá je. „Vyhledala jsem si tě na internetu. Viděla jsem, s jakými ženami obvykle randíš. Rozhodně nejsem jako ony. Prosím, nejednej se mnou jako s idiotem a nedělej, že sis toho nevšiml.“ „A ty si myslíš, že mě nepřitahuješ?“ Posunul své tělo dopředu a dal jí pocítit fyzický důkaz své touhy. „Už vůbec nevím, co povídám,“ řekla po chvíli upřímně. „Ale zeptal ses a není snadné na tvou otázku odpovědět, aniž bych zároveň objasnila řadu dalších věcí, na které se snažím raději nemyslet.“ „Matka kritizovala tvůj vzhled tak často, žes tomu začala věřit. A věříš tomu pořád. Připravilo tě to o sebedůvěru, takže ses nedokázala otevřít žádnému partnerovi.“ Překvapená správností jeho odhadu otevřela pusu a najednou slyšela, jak přiznává něco, co si chtěla nechat navždy pro sebe. „Jednou se stala taková věc.“ Hořce polkla. „Ten třetí polibek. Líbil se mi. Ale on…“ Alejandro ztuhl, jako by se bál, že mu chce svěřit něco strašného, a tak rychle zavrtěla hlavou, aby ho uklidnila. „Nešlo o nic vážného. Prostě, on…“ Přiměla se k upřímnosti, a dokonce i k úsměvu, protože postupem času už ta nevhodná slova dokázala vidět v jiném světle. „Přirovnal moje prsa k melounům a já jsem se přes to nikdy úplně nepřenesla.“ „K melounům?“ Nevěřícně na ni zíral. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521559