Kudy k moři? mláďata. Bohužel nemají dovoleno pracovat v noci, kdy jsou nejaktivnější jak mláďata, tak lovci. Přesto se jim podařilo dosáhnout toho, že devět z deseti vajec, která kdysi končila v restauracích na talíři, je tohoto osudu ušetřeno. Ostatní nebezpečí však hrozí dál. Čerstvě vylíhnuté želvičky, které se navzdory všemu dostanou do vody, jsou rození plavci. Na cestě na širé moře se musí zorientovat samy bez pomoci rodičů nebo starších jedinců stejného druhu. Na pouť se vydávají za soumraku a pokračují v narůstající tmě. Dříve se mělo za to, že vylíhlé želvy jsou zcela vydány napospas pohybům moře, že nemají dost síly plavat k vlastnímu vytyčenému cíli, nýbrž se jen nechávají unášet mořskými proudy a jediným společníkem na cestě jim je náhoda. Pozoruhodná želví pouť bývala v minulosti tak trochu záhadou, stejně jako třeba tajuplné putování úhořů ze Sargasového moře a zpět. Na rozdíl od nich se však želvy relativně snadno dají sledovat pomocí GPS. Dnes se ví, že mladé želvičky ve skutečnosti na svůj osud vliv mají a aktivně plavou směrem k místům, kde je dostatek potravy. Mnoho želv po pravdě řečeno míří do téže oblasti jako úhoři, totiž do Sargasového moře, kde jim skýtá úkryt obrovský porost hroznovic, hnědých řas z rodu Sargassum. V dospělém věku se potom želvy vydávají zpátky k rodnému pobřeží a podobně jako ptáci urazí otevřeným mořem pomocí magnetického smyslu s přesností kompasu tisíce kilometrů.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521282