mozečku zpracovával nové dojmy, než se nechal přemluvit ke vykročení do života. S údivem sledoval slepice, které kolem něho lhostejně kráčely za svými vlastními zájmy. Sklonil hlavu k zelenému trsu trávy a pátravě do něho bořil zvědavý nos. Pro jistotu se všeho bál. Zdeněk mu chlácholením dodával odvahu. Milimetr po milimetru získával jeho důvěru. Tele si zvykalo na to, že kromě šera ve chlévě existuje ještě jiný svět. Svět prozářený sluncem, kde žijí i odlišní tvorové, kde rostou stromy a pod nohama se najde ledaco k snědku. Potlačil strach a začal objevovat. Okusoval, co mu chutnalo, a ožižlával všechno, co by mu chutnat mohlo. Ráno a večer jim oběma přilepšovala babička kapkou mléka. Teleti přilévala trošku do pití a Zdeňkovi podávala hrneček čerstvě nadojeného, ještě teplého z téhož pramene. Oba byli kojeni ze stejného struku jako dvojčata, prospívali a sbratřovali se. Po krátké době se Zdeněk rozhodl vzít býčka do lepší společnosti. Počkal si, až od rybníka před barákem bude slyšet hodně hlasů koupajících se kamarádů, a vyšel se svým svěřencem na náves. Nestačili ani dojít ke hrázi a z telete se stala celebrita. Ještě se nestalo, aby si některý z kluků přivedl k rybníku dobytče. „Co to máš?“ ozvalo se z vody. „To má být pes nebo co?“ „To je tele! Ty nepoznáš tele?“ „Kdes ho vzal?“ padla další zbytečná otázka. „Ve chlívě, kde jinde? Je můj, já si ho vycvičím.“ „To jako do cirkusu? Nebo ho budeš učit tahat?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521228