SEXUÁLNÍ SKANDÁL VE SKLEPENÍ ŠVÉDSKÉ KULTURY Agáta Faltová
Kdo viděl film švédského režiséra Rubena Östlunda Čtverec z roku 2017, možná mu v hlavě uvízla scéna, v níž konceptuální umělec ztvárňující agresivního opičího samce dokáže společnost paralyzovat strachem natolik, že dlouhou dobu není schopna bránit ženu, kterou umělec ve své roli napadne. Podobně se zachovala švédská kulturní společnost, když dlouhá léta přihlížela sexistickým narážkám a zne užívání žen Francouzem Jeanem‑Claudem Arnaultem. Ten se opakovaně a všem na očích dopouštěl slovního ponižování a oplzlého urážení žen i fyzického osahávání. K ženám na vernisážích prostě přišel a sáhl jim na zadek, na prsa nebo do rozkroku. Za léta působení v těchto kruzích se Arnault postupně dostal na společenský vrchol, spřátelil se s mnoha významnými lidmi a spolu se svou ženou, básnířkou Katarinou Frostensonovou, založil klub Forum, kde se konaly výrazné výstavy, představení i večírky. Společně utvořili mocenskou dvojici uměleckého světa. Katarina usedla v roce 1992 do doživotní funkce členky Švédské akademie, která udílí nejrůznější stipendia a dotace a rozhoduje také o nejprestižnějším ocenění na poli literatury, Nobelově ceně. V říjnu roku 2017 se fenoménem osobnosti Jeana‑Clauda Arnaulta začala zabývat novinářka Matilda Voss Gustavssonová v souvislosti s případem Harveyho Weinsteina, který spustil vlnu svědectví o sexuálním násilí na ženách MeToo. Gustavssonová se pustila do odhalování „toho, co se o Arnaultovi povídá“, a nacházela další a další případy jeho zneužívání, vyhrožování nebo napadení. Na konci její práce stál nejprve článek v deníku Dagens Nyheter, na jehož obálce stojí osmnáct žen — některé čelem, většina zády, některé si zakrývají obličej. Všechny v něm podávají svědectví, jak jim Arnault, tato „Kulturprofilen“, kulturní ikona, ublížil. Některé brutálně donutil k sexu, jiné znásilnil ve spánku, s dalšími udržoval toxický vztah, v němž zneužíval svou moc. Každé
96
Matilda Voss Gustavsson Klub přeložil Martin Škapa Absynt, Žilina 2022 296 stran
ženě, která si dovolila ho odmítnout nebo se mu vzepřít, vyhrožoval, že se postará o to, aby byly její šance prosadit se v kulturní branži minimální. Z článku Gustavssonová později vytvořila reportážní knihu, kterou v překladu Martina Škapy vloni vydalo nakladatelství Absynt. Sugestivně v ní popisuje manipulativní postupy Arnaulta i jeho manželky, kterými ženy zatlačili do kouta, odkud se jen velmi těžko vzmáhaly ke vzdoru, daleko častěji volily rezignaci nebo kulturní scénu raději opustily. A nešlo jen o sexuální obtěžování — Gustavssonová pečlivě dokumentuje i případy, kdy Arnault a jeho žena „ztratili“ sochy z jimi uspořádané výstavy nebo zpronevěřili peníze za prodané exponáty. Kniha Klub odkrývající kauzu páru Arnaulta a Frostensonové by tak mohla být monotónně zdrcujícím výčtem ublížení a zločinů. Autorce se však podařilo
mnohem víc. Pronikavě sepsala genezi případu, ve kterém nedošlo jen k individuálnímu, ale celospolečenskému selhání. Nasbírala nespočet materiálu a vyslechla desítky svědků. Některé ženy sama objevila a oslovila, některé výpověď odmítly nebo si rozmyslely její zveřejnění. Do vyprávění vkládá své vlastní profesní i osobní vnímání situace a okolnosti vzniku článku. Upřímně, ale s nadhledem komentuje, jak práce na článku a později knize ovlivnila její život. Přiznává, že se necítí být vůdkyní nějakého hnutí ani senzacechtivou novinářkou, prostě jen ve své roli chce dát hlas lidem, které dlouhou dobu nikdo nechtěl vyslyšet, ignoroval je nebo jejich zkušenost dokonce znevažoval. Přiznává, že po zveřejnění článku se ani v takové roli necítí dobře. Kniha Klub přináší přesvědčivé svědectví o společnosti, která nečinně sleduje překračování etických a morálních hranic, a dokládá, jak těžké je být tím, kdo zakročí. Stejně jako trvalo prvnímu hostovi večera ve filmu Čtverec ohradit se proti umělcovu brutálnímu chování. Investigativní práce Gustavssonové nakonec Arnaulta dovedla před soud. Byl odsouzen za dvě znásilnění a Švédská akademie, jejíž členové dlouhá léta z blízké pozice jeho chování přihlíželi, se na čas rozpadla a po sedmdesáti čtyřech letech v roce 2018 neudělila Nobelovu cenu za literaturu. Závěr knihy tak vyznívá nadějně. Agresor byl shledán vinným, toxické mocenské vztahy elit přetrhány. Jean ‑Claude Arnault byl odsouzen v květnu roku 2019 ke dvěma a půl letům vězení. Jeho žena se vzdala křesla ve Švédské akademii, klub Forum byl zavřen. Po třech čtvrtinách odpykaného trestu byl ovšem Arnault podmíněně propuštěn a Katarina Frostensonová si vymohla, že může nadále bydlet v honosném bytě patřícím Švédské akademii a doživotně pobírat rentu, aby se mohla věnovat tvorbě. ●
Recenze Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521225