24. „Co myslíte?“ zeptá se jich Göran Möller a zády se opře do své kancelářské židle. Na stěně za ním visí plakát s velkým hořícím písmenem U . Podle všeho jde o neskutečně drahého amerického umělce, jehož retrospektivu Göran navštívil loni v zimě v Kolíně nad Rýnem. Malin se posadí na nepohodlnou židli pro hosty. Cítí, jak ji tvrdé sedadlo tlačí do zadku. „Ověříme si jeho alibi,“ řekne Zeke. „Podle mě mluví pravdu,“ konstatuje Malin. „Je to hulvát, nic víc.“ „Střílel na policisty. Nemyslíte, že to udělal proto, že něco skrývá?“ Göran Möller vcucne tváře. Vypadá hubeně. „To bych neřekla,“ odpoví Malin. Göran přikývne a podívá se z okna na zelenající se břízy. „Asi bychom měli zítra zajet do Nordchemu, až tam budou všichni zaměstnanci,“ navrhne Malin. „Promluvíme si s Hagmanovými kolegy. Naposledy byl spatřen tam, stopy končí ve čtvrtek večer na parkovišti.“ „Přes den obcházeli uniformovaní policisté nejbližší okolí Stån gebro, mluvili s lidmi i s personálem čerpací stanice u Saab Areny. Nic se nedozvěděli. A stále čekáme na záběry z bezpečnostních kamer. O víkendu je těžké lidi sehnat.“ Göran se otočí k plakátu. „Měli jste tu výstavu vidět.“ Malin ani Zeke na to nic neřeknou. / 98 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521074
„Co ten přítel?“ zeptá se pak Göran. „Gary Nung, nebo jak se jmenuje.“ „Z toho nic nebude,“ konstatuje Malin. Göran je roztržitý, jako by přemýšlel víc o umění než o vyšetřování. „Dobrá.“ „Musíme pátrat dál,“ řekne Zeke. „Jak to půjde. Ale není to snadné. Lidé, kteří se s ním setkali, nejsou příliš hovorní.“ „Co víme o jeho osobním životě? Třeba na něčem ujížděl? Po kud ano, měli by naši technici v jeho počítači něco najít,“ řekne Malin. „Z technického oddělení jsem zatím nic nedostal,“ konstatuje Göran. „Prolomit heslo je téměř nemožné,“ podotkne Zeke. „A prý ho měl hodně složité.“ „Právě jsem mluvil s Vivianne Södergranovou,“ informuje je Göran. „Zavřou Stena Haegera za pokus o vraždu. Takže zůstane sedět dole ve vazbě.“ „Super.“ „Myslíte, že jde o zločin z nenávisti?“ zeptá se Göran. „Člověk musí někoho hodně nenávidět, aby ho kus snědl,“ utrousí Malin. „Což nás přivádí k Vězeňské službě. Ještě mi nedali vědět, jestli nepropouštěli nějakého maniaka, který by měl na svědomí se xuální násilí.“ Malin zavře oči. Zkouší si představit, jak někdo ukusuje a pojídá jiného člověka, trhá mu kus masa ze zad, jako příšera na starém lakovaném obraze ve sklepě muzea. Může v tom někdo spatřovat krásu, může ho to vzrušovat, sexuálně uspokojovat? Ví, že odpověď na všechny tyto otázky zní „ano“. A jakmile jednou zažijete pocity, které se za těmito otázkami skrývají, chcete je zažít znovu. Sadismus je návykový. Jako chlast, sex, drogy, hazardní hry a peníze.
/ 99 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521074
Tělocvična v suterénu policejní budovy. Původně zelené stěny jsou vymalované na bílo a místo potu je tu teď cítit barva, takže pocitu nevolnosti se stejně nevyhnete, ať děláte, co děláte. Benčpres. Třikrát šedesát kilo. Malin cítí, jak její tělo reaguje a svaly spolehlivě pracují, a napadne ji, jak dlouho bude trvat, než se u ní věk projeví naplno. Teď je jí sedmačtyřicet. Panebože. Ale vypadám mladší? Nebo ne? Zrcadlo, zrcadlo na stěně, řekni mi, že vypadám mladší, než jsem. Ulf si to podle všeho myslí. Malin mezi sekvencemi odpočívá, zády natažená na lavičce, oddechuje. Je neděle, tak je tady dole sama. Ještě dvanáct. A bude to mít za sebou. Když dělá sedy-lehy, svírá se jí břicho. To je bolest! Ale musí to být. Kliky. Drž prsa vysoko pomocí svalů pod nimi. Vzepři se gravitaci. Ale proti drobným a přibývajícím vráskám kolem očí posilovna nepomůže. Na Googlu si vyhledala příšerně drahé krémy s vitaminem C, které by měly s vráskami zatočit. Skoro stejně dobře jako botox. Nebo skalpel. Shyby. Třikrát patnáct. Bicepsy má dobré. Zapípá jí telefon. Ulf. Už jsem doma. Můžu se dnes večer stavit? Yes. Mezi nohama pocítí tlak, chuť, touhu, hned zvlhne, už je připravená. Vážně funguju tak jednoduše? Ano. / 100 /
Ukázka elektronické knihy