mohlo podařit nahradit lidovou demokracii a její protifašistický směr demokracií, která by podporovala fašistickou a finanční reakci. Že demokracie je jen pro někoho, jen pro toho, kdo je sám ochoten podrobit se demokratickému řádu a zachovávat jeho zásady a pravidla. Jen pro toho, kdo svobod, které mu demokracie poskytuje, nezneužije k tomu, aby jí zasadil zákeřnou ránu. Je odmítaná kritika nedostatku práva, jak se říká v našich mladých, demokratických odborech. Tu kritiku prý provádí část státní byrokracie, která těžce nese významné postavení jednotného odborového hnutí v lidovém státě a kritiku a odhalování byrokratické tuposti.“ Pak se zamyslel a pokračoval: „V případě potřeby si musíme navzájem potvrdit kladnou činnost za protektorátu. Mně to připadá, že co si dělal dříve, tak že na tom vlastně ani tak nezáleží. Jestli jsi byl kolaborant nebo bojovník proti fašistům jako by bylo jedno, záleží, koho podporuješ teď. Třeba nyní se objevují útoky na ty, co byli v koncentráku. A dodávají, že někteří velcí páni, kteří se vrátili z koncentráku, kupodivu přistupují k rozvratné propagandě reakce. Pracující lid se bude muset naučit rozeznávat mezi těmi, kteří se vrátili z koncentráku. A zeptat se vždy na to, proč se tam dostali a jak se tam chovali. Prostě velkou úlohu hraje strach, vyřizování účtů a touha po moci.“ „Tak to jste mě postrašil. Úplně se sem budu bát jít.“ „Ne jste mě postrašil, ale jsi mě postrašil. Nejsme žádný páni nebo buržousti, abychom si vykali. Ale to si nevybereš, to máš všude stejný. Takový to je určitě i u vás. A když půjdeš dělat ke tchánovi, tak tě pak budou všude možně šikanovat, že seš kapitalista.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520992