Jan si chtěl poslechnout první příspěvek, v němž autor údajně rozmetá dosud přijímanou teorii vzniku planet. Možná i rozmetal, ale Jan po přestávce neodcházel o nic moudřejší. Seběhl dolů k orientační tabuli a vyhledal si místnosti, které potřeboval. Nějaký úřednický vtipálek umístil Královskou astronomickou společnost do posledního patra veliké budovy, což členové výboru kvitovali s nemalým povděkem, protože se jim dostalo nádherného výhledu na Temži a celou severní část města. Jan nikoho nepotkal, ale přesto svíral vizitku jako pas, kdyby se ho někdo zeptal, co tu dělá. Knihovnu našel snadno. Zato vyhledat, co chtěl, a naučit se zacházet s hvězdnými katalogy o milionech položek mu trvalo skoro hodinu. Na konci své mise se už klepal a byl rád, že nikdo nevidí, jak je nervózní. Vrátil katalog mezi bratříčky, dlouho jen nehybně seděl, a aniž co viděl, zíral do zdi knižních hřbetů před sebou. Potom pomalým krokem prošel spletí liduprázdných chodeb kolem kanceláře tajemníka (tam teď někdo byl, pilně vybaloval došlé knihy) a po schodech dolů. Výtahu se vyhnul, protože nechtěl být nikde sevřený. Chtěl jít ještě na jednu přednášku, ale ta pro něj mezitím ztratila smysl. Přešel ulici k nábřežní zídce, sledoval neuspěchaný tok Temže směrem k moři, ale rozbouřené myšlenky si tím neuklidnil. Pro člověka s tradičním vědeckým vzděláním bylo těžké přijmout důkaz, který mu spadl do klína. Nikdy si jím nebude úplně jistý, ale pravděpodobnost byla nesmírně vysoká. Procházel se podél řeky a srovnával si v hlavě fakta jedno po druhém. Faktum první: nikdo z Rupertových hostů nemohl předem vědět, že se na to zeptá. Sám to nevěděl, byla to spontánní reakce na okolnosti. Nikdo si tedy nemohl připravit odpověď ani ji mít někde v podvědomí. Faktum druhé: NGS 549672 nejspíš nemohlo znamenat nic pro nikoho kromě astronoma. Ačkoli byl katalog starý už padesát let, vědělo o něm jen pár tisíc specialistů. A jen podle čísla nikdo nepoznal, kde je ta která hvězda na nebi. 106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520965