Jan si chtěl poslechnout první příspěvek, v němž autor údajně rozmetá dosud přijímanou teorii vzniku planet. Možná i rozmetal, ale Jan po přestávce neodcházel o nic moudřejší. Seběhl dolů k orientační tabuli a vyhledal si místnosti, které potřeboval. Nějaký úřednický vtipálek umístil Královskou astronomickou společnost do posledního patra veliké budovy, což členové výboru kvitovali s nemalým povděkem, protože se jim dostalo nádherného výhledu na Temži a celou severní část města. Jan nikoho nepotkal, ale přesto svíral vizitku jako pas, kdyby se ho někdo zeptal, co tu dělá. Knihovnu našel snadno. Zato vyhledat, co chtěl, a naučit se zacházet s hvězdnými katalogy o milionech položek mu trvalo skoro hodinu. Na konci své mise se už klepal a byl rád, že nikdo nevidí, jak je nervózní. Vrátil katalog mezi bratříčky, dlouho jen nehybně seděl, a aniž co viděl, zíral do zdi knižních hřbetů před sebou. Potom pomalým krokem prošel spletí liduprázdných chodeb kolem kanceláře tajemníka (tam teď někdo byl, pilně vybaloval došlé knihy) a po schodech dolů. Výtahu se vyhnul, protože nechtěl být nikde sevřený. Chtěl jít ještě na jednu přednášku, ale ta pro něj mezitím ztratila smysl. Přešel ulici k nábřežní zídce, sledoval neuspěchaný tok Temže směrem k moři, ale rozbouřené myšlenky si tím neuklidnil. Pro člověka s tradičním vědeckým vzděláním bylo těžké přijmout důkaz, který mu spadl do klína. Nikdy si jím nebude úplně jistý, ale pravděpodobnost byla nesmírně vysoká. Procházel se podél řeky a srovnával si v hlavě fakta jedno po druhém. Faktum první: nikdo z Rupertových hostů nemohl předem vědět, že se na to zeptá. Sám to nevěděl, byla to spontánní reakce na okolnosti. Nikdo si tedy nemohl připravit odpověď ani ji mít někde v podvědomí. Faktum druhé: NGS 549672 nejspíš nemohlo znamenat nic pro nikoho kromě astronoma. Ačkoli byl katalog starý už padesát let, vědělo o něm jen pár tisíc specialistů. A jen podle čísla nikdo nepoznal, kde je ta která hvězda na nebi. 106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520965
Jenže – a to bylo faktum třetí, na které přišel právě teď – ta malá a nevýznamná hvězda známá jako NGS 549672 byla přesně na správném místě, uprostřed souhvězdí Lodního kýlu, na konci zářivé stopy, kterou Jan viděl na vlastní oči před několika málo dny, stopy namířené ze Sluneční soustavy do hlubin vesmíru. Náhodná shoda to být nemohla. NGS 549672 prostě musí být domov Suverénů. Jenže přijmout to za pravdu se příčilo všem Janovým hýčkaným představám o vědecké metodě. Tak ať. Musí přijmout, že Rupertův fantastický experiment načal dosud neznámý zdroj vědění. Rashaverak? To se jevilo nejpravděpodobnější. Suverén nebyl členem kroužku, ale o to nešlo. Jana nezajímal parafyzikální mechanismus, jeho zajímal jen výsledek a jak s ním naložit. O NGS 549672 nikdo moc nevěděl, byla to hvězda jako milion jiných. Katalog uváděl její magnitudu, souřadnice a spektrální třídu. Jan si bude muset trochu zabádat a provést pár jednoduchých výpočtů; potom bude vědět aspoň přibližně, jak daleko je svět Suverénů od Země. Když se otočil od řeky zpátky k zářivě bílé fasádě Vědeckého střediska, po tváři se mu rozlil úsměv. Vědění znamená moc, a on je jediný člověk na světě, který ví, kde je domovský svět Suverénů. Netušil, jak s tou informací naloží. Zatím bude v bezpečí jeho hlavy čekat na osudový okamžik.
107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520965
10 Lidský druh si dál hověl v dlouhém slunečném letním odpoledni míru a blahobytu. Přijde ještě někdy zima? Nemyslitelné. Věk rozumu, předčasně vítaný za Francouzské revoluce před dvěma a půl stoletími, konečně nastal. Tentokrát doopravdy. Jistěže měl i své slabší stránky, ale ty nikoho netrápily. Jen nejstarší pamětníci si všímali, že noviny posílané dálnopisem do všech domácností jsou dosti nudné. Skončily krize, kterých byly kdysi plné titulky. Žádné tajemné vraždy nevzdorovaly policejnímu vyšetřování a nenaplňovaly hruď milionů spravedlivým rozhořčením, které bylo často jen převlečená závist. Když už došlo k vraždě, nic záhadného na ní nebylo; stačilo nastavit ovládání a zločin se přehrál na obrazovce. Existence přístrojů schopných takového dohledu zpočátku zasela paniku i mezi spořádané občany. To Suveréni nečekali, i když znali téměř všechna zastrčená zákoutí lidské psychologie. Museli se zaručit, že nikdo nebude šmírovat své bližní a že ta hrstka přístrojů v lidských rukách zůstane pod přísnou kontrolou. Například projektor Ruperta Boyce nefungoval za hranicemi rezervace, v jeho dosahu tedy byl jen on sám a Maia. Ani řídkým závažným zločinům nevěnovaly noviny velkou pozornost. Slušně vychovaní lidé si přece nečtou o poklescích ostatních. Pracovní týden trval v průměru dvacet hodin, ale těch dvacet hodin nebyla žádná sinekura. Málokterá práce byla rutinní a mechanická. Lidský mozek je příliš vzácný na to, aby plnil úkoly, které snadno zvládne pár tisíc tranzistorů, fotovoltaický panel a kubický metr tištěných spojů. Některé továrny celé týdny nenavštívil jediný člověk. Lidé odstraňovali závady, činili rozhodnutí a plánovali nové podniky. Zbytek dělali roboti. 108
Ukázka elektronické knihy