ZMENŠUJÍCÍ SE MUŽ
mlasknutím rtů prudce stažených od zaťatých zubů. Pitomče! Dokonce i ta myšlenka jako by se v něm probouzela unaveně. Tvář se znovu uvolnila v masku povislých vrásek. Další otázka: proč se nepokusil s obrem domluvit? Zvláštní bylo, že tahle myšlenka ho nerozčílila. Byla tak zvláštní, že ho jen překvapila. Měl snad pocit, že takhle malý se pohybuje v jiném světě a komunikovat s ním nemůže? Nebo byl v poslední době přesvědčený, že pokud chce něčeho dosáhnout, nemůže se spoléhat na nikoho jiného než na sebe? Tak to určitě ne, pomyslel si trpce. Je bezmocný a neschopný jako vždycky, možná trochu neobratnější, ale to je vše. Ve tmě si zkusmo ohmatal tělo. Sjel rukou po dlouhé odřenině na pravém předloktí. Dotkl se rozervané kůže na kloubech pravé ruky. Přitiskl loket na otékající fialovou modřinu na pravém boku. Přejel si prstem po rozšklebeném šrámu na čele. Šťouchl se do bolavého krku. Trochu se nadzvedl a ohmatal si místo, kde ho bodavě bolela záda. Nakonec nechal všechny ty jednotlivé bolesti znovu splynout a spojit se v jednu obecnou bolest. Otevřel oči, nebo spíš se mu otevřely samy, a nevidoucím pohledem se zahleděl do tmy. Vzpomínal si, jak přišel k vědomí v té kamenné hrobce; vzpomněl si na hrůzu, ze které se málem zbláznil, dokud si neuvědomil, že tam proniká vzduch, že může dýchat a že na to nesmí zapomínat, jestli se chce dostat ven. Ale ten první okamžik, kdy zjistil, že je zavřený v černé hrobce a přitom pořád živý, to bylo úplné dno. Přemýšlel, proč ho napadlo zrovna tohle. Jak věděl, že to je úplné dno? Možná že za rohem číhají další, ještě horší – pokud zůstane naživu. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520963