Nadie se ulevilo, ta úleva v ní stoupala jako bublina. V poště nebylo nic nepříjemného. Málem odnesla ty účty Tobymu nahoru, skoro zapomněla, že je tu jen jako narušitel. Nechala je tam, kde je našla, a s prázdnýma rukama vyšla do patra. V přeplněné kanceláři prozkoumala Tobymu stůl a rychle prohrabala zásuvky. Čím déle opatrně prohledávala svůj vlastní domov, tím horší měla pocit z toho, že podniká tuhle akci, ale musela rozptýlit své pochyby. Byl k ní manžel opravdu upřímný, když jí přísahal, že už nepodléhá té příšerné závislosti na hrách, která se stala pohromou pro jejich manželství? Kdyby nebylo Chantaliny nesobecké štědrosti, čelili by teď úpadku, byli by bez domova a bůhvíco ještě. Přihlásila se do Tobyho počítače. Díkybohu si nezměnil heslo. Je to dobré znamení? Znamenalo to, že už před ní nemá co skrývat? Ale přesto se musí podívat. Prohlédla si historii Tobyho vyhledávání na internetu a nenašla žádné známky barvitých názvů stránek, které nutily jinak rozumné lidské bytosti rozloučit se se svými tvrdě vydělanými penězi. Ani památky po Virtual Vegas nebo Cash Casino nebo Man sion of Millions či jiné ze stovek stránek, které dřív tak rád navštěvoval. Nebyl v tom sám. Po celém světě se rozmohla epidemie online hraní. V současnosti bylo tak snadné nechat se chytit do pasti slibů obrovských zisků. Nebylo tu stigma nechutných hráčských klubů či zanedbávání rodiny kvůli návštěvám kasina nebo noční herny pokeru – pro hazardní hry stačila kreditní karta a kliknutí myší. Byl to tajný, odporný a možná i destruktivní koníček, který mohl člověk provozovat z pohodlí svého domova. Skoro každý den se v novinách objevil příběh člověka, který na podobných proradných stránkách přišel o tisíce liber. Nadia upřímně doufala, že jejímu manželovi se podařilo se od těchto démonů osvobodit. Spojené státy se v současnosti snažily svým občanům online hraní zakázat. Což se na pohled zdálo jako dobrý nápad, ale Nadiu by zajímalo, jak toho chtějí dosáhnout. Nezatlačilo by to hraní jen hlouběji do ilegality? Opravdu by lidé, kteří byli v současné době závislí na blikajících světýlkách a planých příslibech bohatství, jen pokrčili rameny a hraní zanechali? To si nemyslela. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520863
Odhlásila se a šla do ložnice. Teď už ji její neblahý úkol přestával bavit. To, co dělá, není vůči Tobymu fér. Pokud tvrdí, že se polepšil, měla by mu věřit, jinak nemá jejich vztah budoucnost. Letmo prohledala zásuvku u nočního stolku, nic. Mohla by s klidným srdcem říct, že v domě není žádný důkaz toho, že by Toby dál hrál. Je tomu tak proto, že opravdu přestal hrát? Nebo proto, že svou vášeň jen lépe skrývá?
Nadia vyšla z domu a spěchala za Lewisem a Autumn do parku. Našla syna ve stavu obrovského nadšení, protože nějaká stará paní mu nabídla suché kůrky a on je házel kachnám, které se na ně jen třásly. Lewis byl bez ní zjevně naprosto spokojený, došlo jí, jak dobře její syn snáší změny, které ho v životě potkaly. Děti jsou výjimečně odolné. Naplnilo ji pýchou, když se na ni synek usmál. Posadily se s Autumn na lavičku s výhledem na jezero a sledovaly, jak si Lewis spokojeně hraje. „Tak jak to šlo?“ chtěla vědět Autumn. „Dobře,“ odpověděla Nadia. „Aspoň myslím.“ Pak se na Autumn slabě usmála. „V domě nebylo nic, co by napovídalo, že Toby ještě pořád hraje. Možná že se mu podařilo dostat svou závislost pod kontrolu.“ „To je dobře,“ řekla Autumn. Nadia si založila ruce na hrudi a zadívala se přes jezero. „Ano, to je.“ „Hodláš se k němu vrátit?“ „Nevím,“ odpověděla upřímně Nadia. Otočila se ke kamarádce. „Co myslíš, co mám dělat?“ Autumn ji objala kolem ramen a usmála se na ni. „Myslím, že kvůli Lewisovi bys mu měla dát šanci.“ Nadia si povzdechla a její dech se srazil v zimním vzduchu. Podívala se na syna, který běhal kolem jezera sem a tam jako blázen a plašil kvákající kachny. Našpulila rty a řekla: „Přesně to si myslím taky.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520863
Kapitola 24 Autumn sledovala dva své oblíbené klienty, kteří právě bok po boku pracovali na dvou zcela odlišných projektech. Fraser, teenager závislý na heroinu a příležitostný dealer, už docházel do střediska dva roky, stejně tak Tasmin, která s ním měla hodně společného, co se drog týká, ale na práci s vitrážovým sklem a mozaikou měla daleko větší talent. S úsměvem sledovala, jak Fraser neúnavně, ale bezúspěšně f lirtuje s objektem své lásky. Pro Tasmin však jako by byl vzduch. Měla ráda volnost a žádný nezralý mladík, jakkoli protřelý, by ji nedokázal přimět k tomu, aby se jí vzdala. Říká se, že láska je slepá, a ve Fraserově případě to platilo dvojnásob. Nebylo pochyb, že Tasmin je hezká mladá dívka, ale dařilo se jí to dobře skrývat za gotickým vzhledem: nosila několik vrstev gotického oblečení, vlasy měla obarvené načerno a oči obtažené tlustou černou linkou. Byl by z nich zvláštní pár – pokud by se někdy Fraserovi podařilo Tasmin přesvědčit, aby s ním šla na rande –, ale Autumn doufala, že spolu jednoho dne začnou chodit. Fraser byl nešikovný a s barevným sklem pracoval spíš s nadšením než zručností. Někdy se divila, proč sem tak dlouho chodí, většina jejich klientů měla toulavější povahu, přišli na jednu lekci a už se neukázali. Možná to bylo jediné místo, kde se setkával s laskavostí a respektem. Tím si tady mohl být vždycky jistý. Ale třeba se jen chtěl setkat se svou budoucí přítelkyní. Ať za tím bylo cokoli, určitě to nebyla jeho vášeň pro umění a řemesla. Ovšem Tasmin byla něco jiného. Byla začínající umělkyní v rozpuku. Ta se nevěnovala práci na závěsech do okna lapajících sluneční paprsky ani jednoduchým svícnům, tahle dívka velmi brzo projevila výjimečný cit pro barvu a design. Upnula se na jedinou věc, za kterou ve svém krátkém životě v nedůstojných poměrech, plném zkázy, sbírala chválu, a zaznamenala takový pokrok, že vyráběla šperky ze skla, 99
Ukázka elektronické knihy