98
Georgie Blalock • Vzpurná
p r i n c e z n a
vstupní haly, jejíž stěny zdobily hlavy jelenů s parožím, a vydali se dlouhou přízemní chodbou ke královninu přijímacímu salonu. Měl tmavé oblečení, místo světlého lněného obleku, který obvykle nosil, si vzal šedivý vlněný úbor skýtající ochranu před skotským chladem. „Tohle jste měl na mysli tím, že je to jiné, ale nikoli snazší?“ zeptala se Louise. Jakmile služebnictvo začalo odnášet věci do jeho pokoje, osvobodili se od škrobených pozdravů a otravných otázek ohledně cesty, které po jeho příjezdu zabraly celou půlhodinu. „Přesně tohle jsem měl na mysli.“ Zastavili se před zavřenými dveřmi matčiny pracovny a Louise mu ometla z ramen smítka popele z vlaku. Neměla by se k němu chovat tak familiárně, zvlášť když se nablízku schovávala Lenchen nebo Beatrice, ale než dospěla k této chvíli, přetrpěla tři týdny bezútěšnosti, a teď tady konečně byl. Netroufala si říct nahlas, jak je ráda, že ho vidí, jen sevřela studenou mosaznou kliku a odvedla Edgara k matce. Mamá přestala šlapáním roztáčet kolovrátek, nově spředená vlákna namotaná na velké vřeteno. Pracovala u širokého okna, jehož nařasené závěsy s výšivkami skotských bodláků byly roztažené kvůli výhledu do krajiny. Sharp jí ležel u nohou na tartanovém koberci s červenými, černými, žlutými a modrými pruhy, který navrhl papá. Jeho tartanových vzorů bylo v Balmoralu plno a Arthur, Leopold a Bertie je nesnášeli, zvlášť když museli nosit kárované kilty na tradiční ples Ghillies Ball nebo při procházkách po mrazivých vřesovištích. Panu Johnu Brownovi chlad nevadil, pod šedým kiltem a sakem mu za každého počasí bylo vidět nohy. Stál za mamá jako nějaké brnění a hněvivě se na Louise kabonil. „Měla byste nejdřív zaklepat.“ „Vy byste měl pamatovat na své postavení a oslovovat mě Vaše královská Výsosti.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520861