Diana znovu promluvila. „Problém u toho případu, o kterém jsme mluvili, je v tom, že jestliže rodiče nedokázali se svým charakterem nic udělat, potenciál jejich potomka je v této oblasti téměř nulový. Je tedy odsouzen k zániku.“ „A není to nespravedlivé?“ „Před chvílí ses divil, proč takového potomka nezatracovat, a teď ti jeho osud přijde nespravedlivý?“ popíchla Petra Diana. „Charakter sice tento potomek zdědil po svých rodičích, ale jeho duše zároveň takový soubor genů potřebovala, jelikož takové hodnoty sama měla a získala je během svých minulých životů. Z pohledu potomka tedy rodiče nejsou zodpovědní za to, jaký on je. Svými vlastnostmi mu poskytli pouze ideální souřadnice k tomuto životu. Z pohledu rodičů je to ale přesně naopak – jedině oni jsou odpovědní za to, že mají takového potomka. Proto jeden druhého nesmí zatracovat. Možná ti to přijde nespravedlivé, ale uvědom si, že takoví potomci pak nejsou trestáni – nebo vychováváni – za to, jací jsou jejich rodiče, ale za to, jací jsou uvnitř oni sami, jaký mají vnitřní charakter, náhled na svět a jakým jsou přínosem, nebo hlavně nebezpečím pro Vesmír. Je to dokonalé. Když jsi na místě rodiče, je to stejné. Jak už asi víš, Vesmír je jako organismus, a pokud v tvých emocích není láska, škodíš mu. Nejdříve se tě snaží vyléčit – to je přenesený význam slov: Bůh tě miluje. Léčí tě pochopitelně příkořím od okolí. Jen tak si jsi schopen uvědomit, že nedostatek lásky kolem tebe souvisí s nedostatkem lásky v tobě. Když to ale nepomůže, je nucený tě odstranit, abys neškodil celému organismu. Energeticky jsi nejvíce propojený se svou rodinou či blízkými. Pokud jsi zkázou pro 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520710
organismus ty, napadeni jsou i tví blízcí. Ty svým špatným charakterem ničíš své potomky, není to ale nespravedlivé, jelikož oni se sice stejnou silou ničí sami, splácí ale karmu svou. Mají tvé geny – i tvůj potenciál zlepšit se. Paradoxem je, že i když je nějaký rod na pokraji vymření, pokud se například otec, svým charakterem za to spoluodpovědný, dokáže změnit, může tím zachránit celý rod. Vesmír totiž u něj zaznamená jakýsi potenciál návratu na správnou cestu, obrazně u něj přepíše status odpadlíka na status nadějný a stejně to upraví i u jeho nejbližších. Když se totiž dokáže změnit on, tak to teoreticky dokážou i ostatní nositelé jeho genů či osoby s podobnou energií. Proto jeden člověk, jakkoli se to zdá nemožné, může svým myšlením a jednáním zachránit, nebo naopak zničit rod i celý národ.“ Petr jen poslouchal, nic neříkal, měl co dělat, aby stačil s dechem. Cesta, kterou se vydali, byla strmá a vedla přes mohutné kořeny a velké balvany. Na chvíli se zastavil, aby nabral dech. Diana s dechem očividně žádný problém neměla. „Počkej chvilku,“ zastavil Dianu zadýchaně Petr, dlaněmi se v předklonu zapřel do kolen, párkrát se zhluboka nadechl a vydechl. Na čele se mu leskly krůpěje potu. „Můžeme,“ řekl po chvíli a vyrazil. Nasadil ale znatelně pomalejší tempo. Povšiml si na sobě, že i přes všechno, co o Dianě věděl, se před ní chtěl ukázat. To, že na ní nebyl kopec s prudkým stoupáním vůbec znát, ho trochu znervózňovalo, přestože si uvědomoval, že Diana není holka, kterou by se chystal nebo vůbec mohl sbalit.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520710
„To jsem vlastně někde četl, na nějakých ezoterických stránkách – že duše si vybírá rodiče, kterým se narodí. Ale nikdy jsem tomu nevěřil,“ řekl Petr a pohlédl na Dianu, která zrovna přeskočila přes padlý strom, křížící jim cestu. „Tak přeneseně je to vlastně pravda,“ reagovala Diana, „tví rodiče jsou tví rodiče, protože pro tvou duši byli nejvhodnější. Ale že si je duše sama vybírá, tím bych si moc jistá nebyla. Vše musí mít nějaký systém, i tam nahoře,“ ukázala k nebi, „ony vůbec ty ezoterické pohádky… jsou to prostě pohádky. Ale na druhou stranu se to líp poslouchá, ne?“ „Co tím myslíš? Teď moc nechápu.“ „Čemu se ti chce spíše věřit v situaci, kdy ti zahyne blízký člověk? Že dejme tomu, ten člověk tady byl a zemřel, aby tě něco naučil, nebo že se máš poučit z toho, že jsi ho svojí nesprávnou energií a smýšlením k tomu přivedl ty sám?“ „No, první volba je taková… mírnější. Ale asi bych raději volil tu druhou, kdyby to byla pravda,“ odpověděl Petr. „Volila bych stejně. A můžu se zeptat, proč bys raději druhou možnost?“ „Kdysi jsem četl jeden příběh, na který jsem si nedávno vzpomněl… Sedí pacientka u psychiatra a poté, co mu vylíčí své problémy, mu říká: Pane doktore, řekněte mi, prosím, že si za to všechno můžu sama. Doktor se nechápavě zeptá: A proč?“
100 Ukázka elektronické knihy