spolu se životem, jinak ne. A stejně jako kdysi v Usť‑Vymu dával samotářskému kněžici dřevěné šavličky, jako by to byl obyčejný kluk, také nyní věřil v něco obyčejného a dobrého, co se jistě musí objevit v pusté duši nalomeného knížete. Jednou jeli Míša a Poljud s družinou po lesní cestě do Solikamsku a zastavili se u staré kaple. Asi před dvaceti roky se místním správcům podařilo nalákat několik rolnických rodin odkudsi od Vologdy, aby se přestěhovaly do Usť‑Borové. Poblíž této kaple zastihla jejich povozy sněhová vánice. Lidé se nahrnuli pod střechu, aby tam přečkali nečas, ale všichni umrzli — chlapi, ženské i děcka. Solikamští na uctění jejich památky o kapli dlouho pečovali, aby se nerozpadla a nezbortila, ale nakonec ji přece jen opustili. Dřevěná stavba se unaveně nachýlila na stranu, její zdi pokryl mech, propadlou střechu obrostly šlahouny maliníku a ve dveřích a okénkách natáhli své sítě pavouci. „Dovolte nám, kníže, se tady chvíli zdržet,“ prosili družiníci. „Trochu ten domek vyspravíme.“ Míša se dlouze zadíval na kapli. „Není třeba, jedeme,“ odpověděl nakonec. „Svaté místo nezůstane pusté,“ dodal Poljud. „Cože…?“ zeptal se překvapeně Míša, který se s tímto rčením ještě nikdy nesetkal. Poljud mu to zopakoval. Měl tím na mysli, že dokud si na ty umrzlé nešťastníky pamatují lidé, neopustí je ani Bůh, a to i když kaple dávno zchátrala. Poljud se domníval, že „svaté místo“ nikdy nezůstane bez Boha. Vážně všechno vnímal až příliš bezelstně. Zato Míša porozuměl správně. Pusté svaté místo, říkal si později často. Nahlížel do svého vlastního nitra a pokaždé viděl, že je pusté. V jeho duši bylo jen to, co měl kolem sebe — nezměrná tajga, studené řeky, zubaté skály pod truchlivě vzdálenými oblaky a prastará, dost možná věčná mysl, která nad touto drsnou zemí zastavila čas. A jinak už nic. Pustota. Nic než pustota. Ale co už! Když pustota, tak pustota! Proč se mu však tolik svírá srdce pokaždé, když za soumraku projíždí kolem neznámé vesnice a vidí v cizím okénku hřejivý plamínek něčí louče?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520657