přijela k jeho dveřím, aby mu předala kufřík s doklady, nad nimiž strávil čas těsně předtím, než šel večer spát. Zpráva nebyla nijak informativní a byla jen o málo víc než pouhým oznámením o odhalení vraždy, kromě toho, že se v ní říkalo, kdo je mrtvá žena a kdo byl její manžel. Edith se velmi trápila nad tím, že smrt zasáhla její přítelkyni v tak šokující podobě, a navíc tak krátce poté, co se obnovily jejich staré styky. Nick věnoval nějaký čas tomu, aby Edith uklidnil a utišil, a pak usedl ke snídani s tím, že ihned po jídle začne s vyšetřováním. Než však snídaně skončila, zažil další šok, i když jiného druhu. Přinesli mu vzkaz, zřejmě napsaný toho rána, od paní Constantové, v němž ho žádala, aby ji okamžitě navštívil a poradil se s ní o nové hrůze, která se jí přihodila v životě. Byl ohromen. Znovu vzal do ruky noviny, aby si přečetl článek o vraždě paní Constantové. Nebyla to chyba. Četl správně. Zřetelně se uvádělo, že zavražděná byla vdovou po zesnulém panu Albertu Constantovi, a dokonce se mluvilo o otrávení jejích psů na výstavě. A přesto držel v ruce dopis, napsaný toho rána, od ženy, o níž noviny psaly, že byla předchozího večera zavražděna ve svém kočáře. „Je to nepochopitelné, Edith. O tom dopise nemůže být pochyb a vypovídá o nové hrůze.“ „Možná,“ řekla Edith, „že ji nezabili, ale jen zranili.“ „V novinách se zejména píše, že kulka vnikla do mozku za uchem,“ řekl Nick. „Kdokoli, kdo by dostal takové zranění, by nedokázal napsat dopis ani za dvanáct hodin, pokud by to vůbec dokázal. Ne; na základě toho se to nedá vysvětlit. Obávám se, že
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520572