přijela k jeho dveřím, aby mu předala kufřík s doklady, nad nimiž strávil čas těsně předtím, než šel večer spát. Zpráva nebyla nijak informativní a byla jen o málo víc než pouhým oznámením o odhalení vraždy, kromě toho, že se v ní říkalo, kdo je mrtvá žena a kdo byl její manžel. Edith se velmi trápila nad tím, že smrt zasáhla její přítelkyni v tak šokující podobě, a navíc tak krátce poté, co se obnovily jejich staré styky. Nick věnoval nějaký čas tomu, aby Edith uklidnil a utišil, a pak usedl ke snídani s tím, že ihned po jídle začne s vyšetřováním. Než však snídaně skončila, zažil další šok, i když jiného druhu. Přinesli mu vzkaz, zřejmě napsaný toho rána, od paní Constantové, v němž ho žádala, aby ji okamžitě navštívil a poradil se s ní o nové hrůze, která se jí přihodila v životě. Byl ohromen. Znovu vzal do ruky noviny, aby si přečetl článek o vraždě paní Constantové. Nebyla to chyba. Četl správně. Zřetelně se uvádělo, že zavražděná byla vdovou po zesnulém panu Albertu Constantovi, a dokonce se mluvilo o otrávení jejích psů na výstavě. A přesto držel v ruce dopis, napsaný toho rána, od ženy, o níž noviny psaly, že byla předchozího večera zavražděna ve svém kočáře. „Je to nepochopitelné, Edith. O tom dopise nemůže být pochyb a vypovídá o nové hrůze.“ „Možná,“ řekla Edith, „že ji nezabili, ale jen zranili.“ „V novinách se zejména píše, že kulka vnikla do mozku za uchem,“ řekl Nick. „Kdokoli, kdo by dostal takové zranění, by nedokázal napsat dopis ani za dvanáct hodin, pokud by to vůbec dokázal. Ne; na základě toho se to nedá vysvětlit. Obávám se, že
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520572
tento dopis byl napsán před její vraždou, aby byl dnes ráno brzy doručen, po zjištění nějaké nové události, jako je otrava jejích psů.“ Vstal od snídaně a řekl: „Okamžitě se vydám k ní domů a pokusím se rozluštit to, co se nyní zdá být záhadou.“ Okamžitě vyšel z domu a vydal se do sídla paní Constantové, které se nacházelo v dolní části West End Avenue. Když dorazil, v domě se objevily neklamné známky tragédie. Před ním, na chodníku, stálo několik lidí, kteří si s nečinnou zvědavostí prohlíželi průčelí domu. U obrubníku byl přistaven vůz hrobníka, jisté svědectví, že uvnitř domu je někdo mrtvý. Když Nick vystoupal po schodech, otevřely se dveře a vyšel koroner. „Ach, pane Cartere,“ řekl ten úředník, „jste očekáván. Udělal jsem všechno, co jsem tu v tuto chvíli mohl udělat. Předpokládám, že zahájíte vyšetřování. Doufám, že ano. V současné době je to velká záhada. Nemohu vám říct nic k případu. Jediné, co víme, je, že ta žena byla zabita někdy mezi devátou a půl desátou večer; že byla střelena do týla a že smrt následovala okamžitě. Ale kdo ji zastřelil, to po celé noci práce netušíme o nic víc než na začátku.“ „Jaké jsou okolnosti vraždy?“ zeptal se Nick. „Velmi skrovné,“ odpověděl pohotově koroner. „Ta dáma přišla z krejčovského salonu a než nastoupila do kočáru, řekla kočímu, aby jel přímo domů na toto místo. Jakmile uslyšel, jak se zavírají dveře, odjel a cestou sem se zastavil jen jednou, a to na Padesáté osmé ulici, kde byl jeho kočár na minutu nebo dvě zablokován. Po příjezdu sem, když dáma nevystoupila, slezl ze svého boxu, otevřel dveře a našel ji
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520572
v bezvědomí. Vyhlásil poplach, ženu odnesli do jejího domu a lékař, který brzy přišel, konstatoval její smrt.“ „Nebylo známo, že by s ní byl někdo v kočáře?“ zeptal se Nick. „Ne, to je ta velká záhada. Zpočátku jsem byl ochoten považovat to za sebevraždu. Ještě jsem se té myšlenky úplně nevzdal, i když všichni lékaři a chirurgové, kteří tělo ohledali, tvrdí, že to není pravděpodobné. Tělo však leží v salonu. Běžte se na něj podívat, a až provedete první šetření, budu vám zavázán, když si o tom se mnou přijdete promluvit.“ Koroner ustoupil a otevřel dveře, aby Nick mohl projít, zavřel za ním a vydal se svou cestou. Nick prošel do salonu a tam našel paní Constantovou ležet v rakvi, kterou obstaral pohřebák. Stál, díval se na její tvář a myslel si, že smrt přinesla své změny a vyostřila zvláštnosti rysů, kterých si za života nevšiml. Zatímco se díval, přišel ze zadní místnosti hrobník a zkoumavě se na něj podíval. Nick tiše řekl: „Já jsem pan Carter, detektiv.“ „Ach ano, paní Constantová vás očekává. Vskutku se vás nemůže dočkat.“ Nick vzhlédl velice překvapeně a řekl: „Paní Constantová?“ Ukázal na tělo ležící v rakvi. Hrobník se melancholicky usmál a řekl: „To je to, co lidi tak zmátlo. Ale dovolte mi, abych vás zavedl k paní Constantové. Každou chvíli se ptá, jestli jste už přišel.“ Nick následoval hrobníka po schodech až ke dveřím pokoje v přední části domu, na které hrobník lehce zabušil. Služebná otevřela dveře, a když hrobník řekl, že je tam pan Carter, otevřela je dokořán a řekla: „Pojďte, pane Cartere, paní
Ukázka elektronické knihy