Rozsvítil na dlouhé chodbě. Lemovaly ji desítky dveří, za nimiž odpočívali usilovní čínští zaměstnanci. Ocitli se v noclehárně. Vešli do Frankova pokoje. Umyvadlo, sprcha i malý kuchyňský kout byly umístěné podél jedné zdi. Působilo to jako garáž nebo zvětšená lékárnička, která obsahovala všechno nezbytné pro přežití pětačtyřicetiletého muže, ale nic navíc. Byla si jistá, že se tu nenachází nic, co by patřilo jinému člověku. Z prostoru vyzařovala deziluzí podmíněná soběstačnost. Pokoj rozvedeného mládence. Svršky, běžecký pás, deodorant, kýbl s hadrem, o stěnu opřené jízdní kolo. Uprostřed pokoje stála postel obklopená mírným nepořádkem. Širší. Téměř manželská. Tak tady spávají oba, pomyslela si. Frank Justin i Xia Chen. Postel obestírala velká moskytiéra. „V Gruzii existuje zvláštní hmyz. Mám na něj silnou allergy,“ svěřil se jí Frank. Celou dobu napjatě stál u dveří. Nejradši by už pokračoval do kanceláře. „Tady sedí moji kolegové,“ ukázal, „a tady já…“ Ve stroze zařízené místnosti stály tři stejné stoly. Zjevně ho bavilo spolehlivě bzučet v malém pracovním úlu. Možná přitom pod stolem vyvíjel ve zkumavce lék na rakovinu nebo psal bestseller. Ale nejspíš uplynou roky a pořád bude Frankem Justinem atakujícím první stovku v žebříčku maratonu. Sedl si na gauč v rohu, potažený křiklavou oranžovou látkou. Ve skladu nábytku by to byl určitě nejobyčejnější kus. Pokynul jí, aby se posadila vedle něj. Dlouho se soustředěně díval na kancelář. „Čína je největší zahraniční investor v Kutaisi,“ řekl s uspokojením. Až potom ji začal líbat.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520507