doucí zakázal tento soukromý prodej se ziskem do vlastní kapsy. Oficiálně to ve státních obchodech udělat opravdu nešlo. Celou moji prodejní činnost asi ostražitě sledovala StB, ale nijak nezasahovala. Vše bylo legální. Tak, a to je celá historie vzniku Kalendáře na roky 1583 až 2300.
Disketa Pracuji jako programátor externista na SKVTRI, což je Státní komise pro vědeckotechnický rozvoj a investice. Je to v podstatě ministerstvo, ale jmenuje se Státní komise, protože se tak jmenuje obdobný úřad v SSSR. Sovětský svaz – náš vzor! Jednou jsem se sešel se známým, který byl obchodním zástupcem jedné počítačové kapitalistické firmy. Mezi řečí jsem se mu zmínil, zda by nechtěl zadarmo můj program kalendářních funkcí. Mohou ho používat jako reklamní demo a ukazovat třeba někde na výstavách nebo veletrzích. Je ve čtyřech jazycích. Projevil zájem, slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že mu program nahraji na disketu a on ji předá zastoupení firmy v Rakousku. Třeba se jim bude líbit. Ovšem nastal problém, žádný floppy disk nemám. Možná že by se dal někde sehnat v Kancelářských strojích, ale nevím kde a jestli tento typ vůbec mají. Na Západě jsou diskety běžně k dostání v každém obchodě s počítači a oddělení specializovaná na výpočetní techniku byla i v některých obchodních domech. Co mám dělat? Napadlo mě, že nejjednodušší bude, než disketu pracně shánět a kupovat, když si ji na měsíc vypůjčím ve výpočetním středisku a pak ji samozřejmě vrátím. Pracovníci střediska mně ochotně vyšli vstříc a jednu disketu mně zapůjčili. Pečlivě jsem ji naformátoval. Tím se na ní smazala uložená data, provedla se kontrola povrchu a vytvořila se nová alokační tabulka. Pak jsem na ni nahrál svůj program, předal disketu zástupci firmy a pustil celou záležitost z hlavy. Za pár dní, jednou ráno, ihned po příchodu do práce, ke mně přišel jeden zachmuřený pracovník z výpočetního a přísně se mě zeptal: „Kde je ta disketa, kterou jsme ti půjčili?“ Vyjeveně jsem se na něj podíval. „Teď asi v Rakousku, proč?“ odpověděl jsem po pravdě a absolutně jsem nechápal, o co jde. „Cos 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520502
to udělal?“ „Jak to co?“ „Vždyť na ní mohou být seznamy komunistů celého našeho úřadu!“ „Nemohou, já jsem všechna data vymazal, disketu jsem naformátoval!“ ujišťuji s klidem. „Ano, samozřejmě že jsi data vymazal, ale přesto se dají starší data přečíst!“ „A jak?“ No jo, po chvíli přemýšlení jsem se zarazil, ano, vždyť on má pravdu! Jedná se o magnetický záznam na vrstvu oxidu železa nanesenou na plastový disk… Existuje přece remanentní magnetismus! Zbytkový magnetismus! Slabý záznam zůstává! Takže stará vymazaná data, nebo i přepsaná lze přečíst. Je možné přečíst i data záznamů přepsaných několikrát na sobě. V normálním počítači ne, ale tajné služby disponují sofistikovanými nástroji, které umožňují detekovat předchozí data na discích, která byla přepsána „jednoduchým“ způsobem. To je jasné! Tak a jsem v průšvihu! Mohou si myslet, že to byl úmysl? Že jsem špión a chtěl jsem poslat data ministerstva na Západ? To snad ne. Tak tohle mně ještě scházelo! Potížista jsem určitě! „No jo, to máte pravdu,“ musel jsem uznat zkroušeně. „Ale to mě vůbec nenapadlo, na to jsem ani nepomyslel, nezlobte se,“ omlouvám se pokorně. Moje hloupost. Co z tohohle bude? Naštěstí to prošlo, nestalo se vůbec nic, kromě toho, že disketa do ciziny nedorazila. Pozn.: Skartace počítačových dat. Pokud se smažou soubory ve Windows, stále jsou v počítači, i když pak vysypete koš. Tyto soubory se dají pomocí speciálních programů obnovit. Když chcete soubory opravdu odstranit, můžete použít programy, které je několikrát po sobě přepíšou náhodnými daty, čímž se zamezí jejich budoucímu obnovení. U opravdu kritických dat je ale potřeba zajistit fyzickou destrukci média ve speciální drtičce.
Recese Jsem na návštěvě v práci u svého kamaráda Jarouška. Je už konec pracovní doby a chci se již rozloučit, když zazní nabídka: „Nechceš hodit na metro, mám tady auto.“ „To je skvělé, díky,“ rád přijímám. Vyšli jsme z budovy a pohodlně se usadili do žigulíku, který parkuje asi padesát metrů od vchodu 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520502
do podniku. Ale Jaroušek nestartuje. „Na co čekáš? Proč nejedeš?“ ptám se netrpělivě. „Chviličku, já vozím ještě ředitele, ten bydlí kousek ode mne, hned tu bude.“ „Aha, tak to jo.“ „Hele, už vychází a jde s manželkou,“ upozorňuje mne Jaroušek. Zamyšleně přes čelní sklo pozoruji dvě postavy obtěžkané taškami, když dostávám nápad. Nahýbám se k volantu a třikrát zatroubím. Ředitel se podíval směrem k nám a dal se do běhu následován manželkou. „Ty si ale vůůůl, Jirko, co blbneš, troubit na ředitele?“ vážně se rozčiluje Jaroušek. Nahlas se směju svému žertíku. „Jen ať se komunista trochu proběhne! To mu neuškodí! Pohyb je přece zdravý!“ konstatuji vesele. Jaroušek se otáčí a otvírá řediteli dveře, ten nastupuje a začíná se mu zadýchaně omlouvat, že se zpozdil. Kamarád zachraňuje situaci a vysvětluje: „Ale to vůbec nevadí, vždyť to byla jen chvilička, o tom prosím vás vůbec nemluvte…“
Světonázor Komunisté byli školeni, aby pevně stáli na straně socialismu, říkali jim na schůzích, jaká je na Západě bída, nezaměstnanost, žebráci atd. Proto když se poprvé podívali do kapitalistické ciziny, nevěřili svým očím a prožívali kulturní šok. Jedna komunistka po návratu prohlásila: „Ti lidé na Západě nemají žádné peníze, když je v obchodech tolik zboží a plné regály, jinak by vše vykoupili!“ Jiný komunista jel do NSR navštívit svoji dceru – emigrantku a úmyslně čekal před obchody venku, když šli nakupovat, aby neviděl tolik vystavených věcí, protože se to nesrovnávalo s jeho světonázorem, který byl již i tak velmi nahlodán. Mne se po sametové revoluci v roce 1989 zeptala sousedka, komunistka a bývalá členka StB: „Co myslíš, Jiří, byl ten nedostatek zboží za socialismu schválně?“ Odpověděl jsem jí jedním slovem: „Samozřejmě!“
100 Ukázka elektronické knihy