Lara Templeová
„Neměla jsem vyzvídat, omlouvám se.“ Pohled jí změkl a Lucas měl sto chutí se za svá dětinská a příliš odhalující slova nakopnout. Pokrčil rameny a šel si sednout ke stolu. Inky se zvedla, protáhla se do elegantního oblouku až po špičky dlouhých drápů a pak se mu u nohou stočila do klubíčka. Pohladil havraní srst a přizpůsobil pohyby svých prstů rytmu kočičího vrnění. „Myslím, že někde na půdě je jeho kufr. Pochybuji však, že v něm bude něco zajímavého. Stále si myslím, že se snažíte bojovat s větrnými mlýny.“ „Možná. Pravděpodobně. Nemám v úmyslu jít hlavou proti zdi, ale když vidím dveře, nedá mi to, abych alespoň nenahlédla, co se skrývá za nimi. Je to má vina, že je Henry mrtvý, takže je to to nejmenší, co mohu udělat.“ Přestal hladit kočku. V jejích očích byl stále soucit, ale vkradla se do něj i bolest, kterou v nich zahlédl už dřív. „Zajímá mě, jak jste dospěla k tomuto závěru, slečno Silverdaleová.“ „To kvůli mně přijel pracovat do Londýna. Něco, co jsem udělala v Gillinghamu, vyvolalo spor mezi ním a jeho tehdejším zaměstnavatelem. Když se mě zastal, práci v sousedství mu znemožnili, takže přijal místo v Lincoln’s Inn. Nebýt mě, nic z toho by se nestalo.“ „Pokud vám mohu něco doporučit, nikdy nehrajte kulečník, slečno Silverdaleová. Příliš se noříte do nesčetných možností, jak se každá koule může nebo nemusí vychýlit ze své trajektorie a pravděpodobně proto všechny své cíle minete. To je poprvé, co vás slyším vyslovit něco, co je naprostý nesmysl, a že už jste mi představila mnoho uchazečů o tento titul.“ Usmála se, ale ten úsměv byl poznamenaný smutkem. „Mně to jako nesmysl nepřipadá. Kéž by to tak 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520464