Sarah Malloryová
jak se mu na povrch začínají vynořovat vlastní bolestivé vzpomínky a s vypětím všech sil je zahnal zpátky, než ho mohly ovládnout. „Nemohu tomu uvěřit. Neuvěřím,“ trvala neoblomně na svém. „Pojedu do Londýna, najdu ty muže a podívám se jim zpříma do očí.“ „A co když vám řeknou to samé, co já?“ „Poznám, že lžou. A vytrvám tak dlouho, dokud mně neřeknou pravdu.“ Ran se obával, že přesně to udělají. Arabella se nedozví jenom o hazardu a laudánu, ale také o ženách, které byly na večírky zvané. Roffeye možná více zajímalo laudánum než lehké ženy, to se ale Arabella nedozví. Zlomilo by jí to srdce. „Potom mně alespoň dovolte, abych vám pomohl,“ zkusil to ještě. „Vy mně pomoct nemůžete!“ odsekla a zpražila ho rozzlobeným pohledem. „Vaše minulost je již všem známá, můj pane. Pokud se roznese, že se znám s neblaze proslulým lordem Westrayem, jenom mně to poškodí pověst.“ Narovnala se a vztyčila hrdě hlavu. „Jsem vám opravdu velice vděčná za všechno, co jste pro mě doteď udělal, můj pane, ale více už mně pomoct nemůžete.“ Zvedla se, prudce se otočila, její červená sukně kolem ní zavířila a vyšla z jídelny. Arabella vyběhla nahoru po schodech a celou cestu si v duchu hubovala. Jak jenom mohla? Jak mu jenom mohla dát důvod, aby si myslel, že jí na něm nějak záleží? Co ji, proboha, přimělo, aby mluvila o svých citech? Na Randolphovi jí vůbec nezáleží. Ani trochu. U dveří do své ložnice se zastavila. Několikrát 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520461