Charlene Sandsová
„Já jsem v pohodě.“ „Já taky. Hlavně aby byla v pořádku Rose, na ničem jiném nezáleží.“ „Bude děsná pacientka. Víš, jak nesnáší nicnedělání.“ „Však my už ji nějak zabavíme.“ Gage se usmál a v očích měl vřelý pohled. „My?“ „Jasně. Vím, že ráda hraje poker, a já jsem v pokeru fakt dobrá.“ „Opravdu? To by mě nenapadlo,“ řekl. „Gianna karbanice.“ „Je to všechno o šancích, číslech a logických rozhodnutích.“ „Když to podáš takhle, zní to jako dost velká nuda. Ale poslechni, co kdybys šla domů? Cade odveze Harper a mohl by vzít i tebe.“ „A co ty?“ „Já tu ještě pár hodin zůstanu. Chci mámu vidět, jakmile jí povolí návštěvy. Lily tu bude se mnou. Regan taky. Snaží se posunout termíny vystoupení v Los Angeles.“ Na to Gianna téměř zapomněla. Tento týden měli absolvovat několik vystoupení v Hollywoodu a okolí. Mělo to posílit jeho image před očima filmařů. Podívala se přes místnost na Regan. Měla na uchu telefon a rychle cosi povídala, ale oči měla jen pro Gagea. Pohledy nelžou, říkávala jí vždycky máma. Slova mohou být falešná, ale oči jsou oknem do duše. Už už se chtěla zeptat na jeho vztah s Regan, ale teď na to nebyla vhodná chvíle. A nebyla si jistá, jestli se na to má vůbec ptát. Regan byla atraktivní a svobodná, sice o pár let starší než Gage, ale Gianně do jejich vztahu přece nic nebylo. Vždyť byla pouhá dočasná a falešná Gageova snoubenka. Jenže včera večer to tak nevypadalo. „Myslím, že je to dobrý nápad. Přijdu se za Rose podívat jindy.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520455
Zásnubní trik
Gage ji políbil na tvář a přikývl. „Řeknu to Cadeovi. Jo, a dík, že jsi tu se mnou. Moc to pro mě znamená.“ Stiskl jí ruku. Regan vklouzla mezi ně, uchopila Gagea za ruku a jemně upoutala jeho pozornost. „Teď, když víme, že bude tvoje maminka v pořádku, bych s tebou ráda probrala to Los Angeles.“ „Jasně,“ řekl. „Jen mě nech promluvit s Cadem, a pak jsem celý tvůj.“ Regan se rozzářila, jako by se právě dozvěděla bůhvíjakou novinu. Otočila se k ní. „Gianno, měla by sis odpočinout. Musí to být pro tebe těžké.“ „To je,“ odpověděla Gianna upřímně a zahleděla se na Gagea. „Ani si neumíš představit, jak moc.“ Reganin rozzářený výraz se vytratil. Podívala se na Gagea a pak zpátky na Giannu, zvažovala její nevinná slova a nakonec se rozhodla to nekomentovat. Bože, někdy by si měla dávat větší pozor na jazyk. To bylo další varování, které jí máma často dávala. Jenže Gianna ji málokdy poslechla. Z neklidného spánku Giannu probral hluk v obývacím pokoji. Pomalu otevřela oči a pohled na hodiny na nočním stolku jí potvrdil, že toho moc nenaspala, možná pár hodin. Bylo těsně před polednem. V duchu si procházela události posledních dní a měla z toho divný pocit. Ode zdi ke zdi. Teď děkovala osudu, že Roseina zranění nebyla až tak vážná. Vstala, natáhla si džínsy a bavlněný top, prsty si prohrábla vlasy a rozhodla se, že to nebude přehánět. Gage byl zpátky a ona chtěla rychle slyšet, jak se vede Rose. Bosá prošla chodbou a vešla do obýváku. Gage seděl na pohovce, nohy natažené na konferenčním stolku, v ruce šálek horké kávy. Zvedl k ní oči a ve tváři měl vepsáno vyčerpání. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520455
Charlene Sandsová
„Ahoj,“ pozdravila ho. „Ty ses vrátil až teď?“ Gage hned neodpověděl. Prohlížel si ji od hlavy až k patě a podle záblesku v jeho očích se dalo soudit, že se mu líbí, co vidí. Potěšilo ji to. „Před pár minutami. Vzbudil jsem tě?“ „Ne,“ zalhala. „Moc dobře jsem nespala.“ Přikývl. „Udělal jsem kávu.“ „Voní to dobře. Jak je tvé mámě?“ „Dej si kafe a já ti to povím.“ Začal se zvedat. Zastavila ho pohybem ruky. „Ne, prosím, zůstaň sedět. Obsloužím se sama.“ Gianna odešla do kuchyně, naplnila si šálek a vrátila se. Posadila se vedle něho na pohovku a nohy si taky dala nahoru. Tiše usrkávali kávu a zdálo se, že sdílejí zvláštní pocit klidu. „Takže?“ „Byl jsem za ní. Je pěkně potlučená. Obličej má samou modřinu. Ruku jí dali do sádry. Ale drží se. Spíš si dělala starosti o nás.“ „To si umím představit. Vždycky byla máma medvědice. Řekla ti, jak k té nehodě došlo?“ Zatím věděla jen to, že Rose narazila do sloupu. „Vracela se domů, už byla tma. Najednou jí před auto vběhl pes, viděla ho na poslední chvíli. Strhla volant, aby ho nepřejela, a narazila do sloupu.“ „To je hrozné, Gagei.“ „Ne, vlastně měla obrovské štěstí. Kdyby se netrefila do toho sloupu, sjela by ze srázu a skončila v příkopu o deset metrů níž.“ Osud si s člověkem někdy pořádně zahrává. Vyhrkla: „Bože. Gagei, můžu za ní zajít?“ „Možná později odpoledne. Ví, žes tam byla, Gianno. Ptala se na tebe. Ale doktor teď chce, aby hodně odpočívala. Dávají jí léky na bolest, tak je pořád ospalá.“ Hrozilo, že se rozpláče. Vědomí, že se na ni Rose ptala, ji zahřálo u srdce. Byla to výjimečná žena. Roztřesenýma rukama odložila hrnek a snažila se 100 Ukázka elektronické knihy