„Co zálohy?“ nadhodil chvějícím se hlasem Faray. „Momentálně k nim nemám přístup, nejdřív zítra,“ to řekl Olsson. „Pan Faray nám jistě rád vysvětlí, jak se mohlo stát, že o kartu tak hloupě přišel. No, povídejte!“ „To byl omyl, pane Hendryku, ono-“ „Podrobněji, prosím. Na omyl nebo zásah vyšší moci – nebo neočekávané okolnosti, jak tvrdíte – by se mohl vymlouvat kde kdo! Tak znovu a vraťte se zpátky do minulosti.“ „Dobře,“ podle hlasu byl Faray celý nesvůj. „Kartu jsem vyzvedl podle instrukcí tady u pana Olssona. Vybalil jsem ji z pouzdra a vložil ji do peněženky mezi kreditky, protože jsem se domníval, že to bude nenápadné. A pak jsem jel na jednání do té firmy Machinery Design, zastupuji ještě tu firmu EHF s.r.o. se sídlem ve Zličíně, jak dobře víte! Měl jsem instrukce jejich kontrakt vypovědět, protože smlouva neměla doložku pro případ zrušení dohody těsně před expedicí. Oni je stejně chtějí časem koupit… Je to součást konkurenčního boje, stačí takovéto drobné opomenutí a firma může ze dne na den skončit.“ „To je ďábelské!“ zavrčel šéf, oslovený jako pan Hendryk. „A dál?“ „No, a když jsem jednal s tím ředitelem, tak mi musela karta vypadnout. Při podepisování dokumentu o zrušení se mi rozevřela peněženka a vysypaly se mi všechny karty. Posbíral jsem je, ale tuhle jsem přehlédl. Ten jejich ředitel měl na stole spoustu výstřižků novin a ona mezi ně patrně zapadla.“ „Co bylo pak?“ „Přišla sekretářka, všechny papírky na stole shrnula do desek a ty zůstaly na stole.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520435