„Přestaň, prosím!“ Jakub si na mě klekl a pěstí mě udeřil do obličeje. „Už tě mám plnou prdel, krávo vyjebaná.“ Ucítila jsem z něj alkohol. Další rána pěstí do hlavy. Přestávala jsem plně vnímat, co se děje, obraz se mi rozostřil, cítila jsem jen hroznou bolest v obličeji i ve zbytku těla. Jakub na mně stále klečel a škrtil mě. „Svině zkurvená, kurvit se s cizíma chlapama, já ti dám za vyučenou!“ Facka a bouchnutí hlavou o zem. Chtěla jsem křičet o pomoc, ale z přidušeného hrdla mi vyšel jen písklavý chrapot. Jakub mě držel jednou rukou za krk a tiskl mě k podlaze. „Kdo by chtěl takovou špekatou píču jako jsi ty, co? Ty máš štěstí, že jsem se tě vůbec ujal! Když jsem tě viděl poprvé, bylo mi tě akorát líto, ty blonďatá nicko!“ Další rána pěstí do obličeje. Pak mě Jakub konečně pustil a vstal. Svalila jsem se na bok a rozostřeně jsem zpozorovala na podlaze mou vlastní krev. Obličej mi doslova hořel, bolest pulzovala čelistí až ke spánkům, do čela, do nosu...nos, měla jsem zlomený nos, tím jsem si byla jistá. „Tady budeš ležet a držet hubu,“ uslyšela jsem Jakuba. Pak klidně odkráčel do kuchyně. Já jsem byla na pokraji sil, ale teď jsem věděla, že musím utéct, nějak musím zmizet, protože nevím, co Jakub zase vymyslí a jestli mě jednou vážně nezabije. Byla jsem ale paralyzovaná strachem. Co když se postavím a Jakub to uslyší a vrátí se? Nestihnu vyběhnout z bytu. Potřebuju pomoc. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520225
Pak mě to napadlo. Na konferenčním stolku ležel můj telefon, Jakub si jej ve své opilosti zřejmě nevšiml, aby mi ho sebral. Potichu jsem se pro něj natáhla. Rychle. Hlavně rychle. Napsat sms. Honza. Prosím pomoz mi. Ul. Letní 208, 2. patro, Musil. Odeslala jsem zprávu a schovala telefon pod svetr. Jakub se nevracel, slyšela jsem ho v kuchyni šmejdit, možná hledal něco k jídlu, možná chlast, nevím. Telefon mi za okamžik zavibroval. Vydrž, už jedu. Díkybohu Honza pochopil a nevolal, nevyptával se. Musel něco tušit, když jsem se měsíce neozývala. V duchu jsem se modlila, aby dorazil včas a Jakub nezačal zase vyvádět. V tom se Jakub vrátil do obýváku a v ruce držel láhev rumu na cukroví. Zhluboka si přihnul a pak se postavil nade mě. „Co se tady tak válíš, nemáš co na práci?“ Chytil mě za svetr a pokusil se mě vytáhnout na nohy, když mi v tom vypadl telefon na zem. „Ale, tak čubka má telefon.“ Jakub jej zvedl a s jedním velkým rozmachem jej hodil o stěnu, až se telefon roztříštil na kusy. „Když máš mě, telefony netřeba.“ Chytil mě a hodil mnou na pohovku. Hrozně se mi motala hlava a nedokázala jsem zaostřit. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520225
„Miluješ mě, Simonko?“ zeptal se mě úlisně a přisedl si. Když jsem jen tiše vzlykala a neodpovídala, zvýšil hlas a zařval mi do ucha. „Tak miluješ mě, nebo je lepší ten vrásčitej kripl naproti?!“ Tiskla jsem k sobě víčka a zatínala bolavé zuby, až jsem ucítila, že mi jeden ze zubů v ústech chybí. Jakub mnou začal třást. „Slyšíš mě?! Hej ty čubko, slyšíš mě?!“ „Jo,“ pískla jsem v slzách. V duchu už jsem počítala vteřiny, kdy se objeví Honza a vysvobodí mě. Zdálo se to jako nekonečná doba. To mě Jakub ještě zabije... „Tak mi odpověz, miluješ mě?“ Přikývla jsem. Nedokázala jsem to vyslovit nahlas. Lhát. Už jsem si byla jistá, že Jakuba dál nedokážu milovat. „Nejraději bych tě zabil. Jsi k ničemu. Hnusná a ještě blbá.“ Zvedl se a zase odešel do kuchyně. Tentokrát se ale delší dobu nevracel a když se nakonec vrátil, měl už prázdnou láhev. „Já tě tady budu muset snad zase zamykat, když se mi kurvíš.“ V tom se ozval zvonek u domovních dveří. Jakub nadskočil a skoro vyděšeně se rozhlédl. „Kurva, kdo to je? Ty tady seď a drž zobák.“ Honza! Prosím, ať je to Honza! Znova zvonek. Slyšela jsem Jakuba otevřít dveře a známý hlas, Honzův hlas! „Kde je Simona?“ „Co je ti po tom, kreténe?... Hej, kam se cpeš?“ „Uhni.“ Honza se objevil ve dveřích obýváku a ihned mě uviděl. 100 Ukázka elektronické knihy